Může ústavní soudce podnikat? Pavel Simon, další prezidentův kandidát, budí vášně u senátorů.

Při hledání informací o novém kandidátovi na Ústavní soud Pavlu Simonovi narazila česká veřejnost na něco, co pravděpodobně nikdo nečekal. U potenciálního ústavního soudce si je možné objednat „kurzy čínského cvičení čchi-kung“ – jak referuje webová stránka Orel v hnízdě se soudcovou fotkou. Tato v běžném kontextu nevinná informace už teď budí silné emoce mezi senátory, kteří mají za úkol prezidentovu volbu schválit. Senátorům zároveň vadí jeho rozhodování v kauze H-System, ve které bylo v devadesátých letech poškozeno více než tisíc rodin ucházejících se o dostupné bydlení a kterým Nejvyšší soud a také Pavel Simon přiznali nedostatečné odškodnění (jak později také řekl Ústavní soud). 

Hlavní problém zmíněných kurzů ale nespočívá v tom, že kandidát na Ústavního soudce se zabývá cvičením, jež je dle něj „lékem“ a zlepšuje lidské zdraví. Z veřejně dostupných databází vyplývá něco výbušnějšího: Simon, dnes soudce Nejvyššího soudu, několik let vedle soudcovského úřadu má byznysové aktivity, a to nejen v oblasti asijského cvičení. Konkrétně je spojený se dvěma společnostmi – Umění energie a Bodhidharma online, v nichž měl do letošního května padesátiprocentní podíl, než vše převedl na manželku. V další společnosti, Spojmont Plzeň, vlastní čtvrtinový podíl a jednatelkou je jeho matka. Plzeňská firma v roce 2017 uzavřela smlouvu třeba s městem Plzeň, o tři roky později s vodárnou ve vlastnictví města.

Zákon stanoví, že byznysové aktivity soudců nejsou vesměs přípustné. Má to dvě výjimky – pokud jde o pedagogickou činnost a tzv. správu vlastního majetku soudce. Určit hranici mezi správou majetku a podnikáním je v praxi samozřejmě složité. Pavel Simon svou účast ve společnostech hájí tím, že nejde o byznys, že kurzy čínského cvičení spadají pod pedagogickou činnost, nemá z nich velké obohacení (což nelze prokázat) a podíl v plzeňské firmě, která nabízí služby ve stavebnictví, zdědil po otci.