Jméno Jana Svatopluka Presla je jedním z dvaasedmdesáti, jež jsou vepsána do fasády Národního muzea. Většina z nás však bude marně pátrat v paměti, o co přesně se tento muž zasloužil. Zkusíme trochu napovědět: Co mají společného názvy uvedené v titulku? A co zubr, dikobraz s tuleněm či čmelák s hrochem a bobrem? A k tomu navíc durman, lebeda, kukuřice a dobromysl či dymnivka, hasivka, hluchavka, hvozdík, jestřábník a kakost se šťavelem? A co takový cínovec, kyslík, živec a draslík?
Na první pohled je spojovacím článkem pouze fakt, že jde o rostliny, živočichy, minerály a chemické prvky. Avšak jeden společný jmenovatel tu přece jen je – tvůrce, který české odborné názvosloví vytvořil a jehož valná většina se používá dodnes, již zmiňovaný přírodovědec a obrozenec Jan Svatopluk Presl.
Ano, cíl mít české názvy čehokoli byl v době národního obrození jasný. „Vraceje se přes Prahu a uslyšev od Jungmanna, že náš Presl o rostlináři československém pracuje, navštívil jsem hned p. Presla. Jakovou slastí plápolalo srdce mé, když jsem z úst p. Presla všecky botanické názvy tak šťastně a krásně přeložené uslyšel, k. p. tajnosnubný, jevnosnubný atd.,“ vzpomínal ve svých Pamětech z mladších let života na význačného přírodovědce další obrozenec Ján Kollár.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
