Město pro lidi

Otevření pěší lávky přes řeku může být za jistých okolností překvapivě velká společenská událost. Na zbrusu nový, zářivě bílý betonový most mezi pražskými čtvrtěmi Holešovice a Karlín se na přelomu července a srpna přišly podívat zástupy lidí, kteří se procházeli z jedné strany na druhou, fotografovali si vyhlídku na řeku i architektonické detaily, dávali si pivo na okolních zahrádkách. Nadšení z nové atrakce neunikli ani ti, kteří nedorazili. Fotografie Štvanické lávky, kterou lidé ihned překřtili na HolKa, v odkazu na čtvrti, jež spojuje, zaplavily sociální sítě a senzaci ještě podtrhl článek v amerických The New York Times, který ji čtenářům z celého světa doporučil k návštěvě.

Jedno vysvětlení pozdvižení nad jednoduchou stavbou se nabízí a urbanisté ho opakují už léta. Lidé se obvykle cítí dobře ve městě, které je uzpůsobené jejich měřítku, což znamená, že se v něm dá snadno pohybovat pěšky nebo na kole a narážet při tom na místa, kde máte chuť se zastavit, sednout si, strávit tam čas. Takové město je pak „jako večírek, ze kterého se vám nechce odejít, protože se na něm dobře bavíte“, shrnul už před lety tento předpoklad dánský klasik městské architektury Jan Gehl. A Štvanická lávka do tohoto způsobu uvažování o městě přesně zapadá.

Všeobecné nadšení má ale v českém hlavním městě ještě jeden důvod. Jde ho brát současně i jako symptom smutné reality: obyvatelé Prahy zvyklí na pomalou byrokracii, korupci a malou fantazii vedení svého města toho vlastně moc neočekávají a jsou překvapeni, když vůbec něco dostanou. HolKa je v každém případě důkazem, že „to jde“, a spolu s ní tak logicky přichází i otázka, co dalšího se v Praze chystá. Městští plánovači očekávání veřejnosti tlumí – „wow efekt“, který lávka vyvolala, je podle nich ojedinělý a z mnoha důvodů bude těžké ho zopakovat. Zároveň ale s trochou opatrnosti mluví o projektech, které by mohly obyvatele města i turisty v budoucnu nadchnout ještě více. Byť třeba trochu jinak a s nejistým termínem doručení.

To bude bomba

Je srpnové odpoledne a z náplavky na Rašínově nábřeží v centru Prahy s hlasitým zatroubením vyplouvá parník Vltava. Stařičká prvorepubliková loď se vydává na tříhodinový výlet, jehož smyslem je popsat veřejnosti, jak se hlavní město bude měnit v místech, kterými parník bude proplouvat. Na palubě jsou pracovníci Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), který výlet pořádá, je tu i populární architekt a ředitel památníku Vyšehrad Petr Kučera, jehož úkolem je bavit cestující vyprávěním o existujících stavbách po obou březích řeky. A také náměstek primátora pro rozvoj města Petr Hlaváček, který bude mluvit o budoucnosti města. O plavbu je velký zájem, místa jsou obsazená do posledního a cestující usrkávající pivo nebo kávu u malých stolků zvědavě očekávají, co se dnes dozvědí. Předchozí plavba směřovala na sever města, kde leží most HolKa, ta dnešní směřuje na jih, tedy proti proudu řeky.