Ústavní soud potřebuje i konzervativce
Ovšem jiné, než jaké si vysnili prezidentovi kritici v Senátu
Česko má za sebou kauzu Fremr a před sebou otázku, jak se z ní poučit. Nebo konkrétněji: jak teď vybírat kandidáty na ústavní soudce, aby to opět nenarazilo na kostlivce ve skříni předlistopadové minulosti. Ze Senátu zaznívá objednávka, že má prezident konečně dodat konzervativce. Z prostředí Hradu ovšem přišla zpráva, že Petr Pavel zvažuje navrhnout jednoho z nejvýraznějších mladých právníků – Pavla Uhla. To konzervativce nepotěšilo a předvádějí, jak se tady o stěžejním tématu debatovat nemá. Uhl, který se profiluje na tématech veřejného zájmu, jako jsou třeba lidská práva, je místo své pozoruhodné práce hodnocen levicovými názory svých rodičů – disidenta, politického vězně Petra Uhla, a disidentky, bývalé ombudsmanky Anny Šabatové. Tudy ale cesta k dobrému Ústavnímu soudu nevede.
Jak se někoho zbavit
Volání senátorů po názorové různorodosti na jednu stranu dává smysl, zvlášť když ji sám prezident sliboval. Ústavní soud by v ideálním scénáři neměl být složený jen z liberálů nebo jen z konzervativců. Zatím to ale vypadá, že právě senátoři nemají jasno v základních pojmech. Nelze se potom divit, že jejich požadavek na „konzervativního“ ústavního soudce či soudkyni není příliš srozumitelný prezidentovi coby navrhovateli, ale ani veřejnosti.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu