Porcelánový smutek

Je zvláštní vydat básnickou sbírku s názvem Lazarská v zimě a jiné básně s přicházejícím létem. Textům básníka publikujícího pod pseudonymem Elsa Aids to ale nijak neuškodilo. Skrze čtenářský prožitek tají ve třiceti stupních jako čerstvě napadaný sníh nebo jako zmrzlina v ústech. Elsa Aids dokáže s „weird“ senzitivností vypovídat o světě kolem nás a zároveň nacházet poezii tam, kde by ji hledal málokdo: na zapadlých benzinkách, ve tváři známé pornohvězdy, v balení barevných houbiček na nádobí, ve strnulém nočním zírání do televize, v kabince H&M nebo v okamžiku, kdy kousky rohlíků hozené labutím plavou po olejnaté hladině.

Přesto je to lyrika veskrze milostná, křehká a vlastně obyčejně krásná. Stejně jako Seifertova, ke které se Elsa Aids – překvapivě i s trochou ironie – hlásí. Jeho porcelánově smutné texty psané s chladnou přímočarostí přitom mají potenciál oslovit čtenáře napříč generacemi. Roztěkané zoomery, rozmrzelé mileniály i boomery v  SUV.

Poezie (ne)jistoty