Možná nejklidnější výstava, jaká kdy v pražské Galerii Rudolfinum byla. Takový je projekt NAVE, Music by Brian Eno, An Installation by Jiří Příhoda, který dal v jejích sálech dohromady britského hudebního skladatele a českého sochaře. Respektive v jednom jejím sále.
Výstava sice začíná už hned vlevo za vstupem do galerie, jde nicméně jen o jakési její předznamenání. V první i druhé místnosti zní jako by zdálky reprodukovaná minimalistická hudba, jinak jsou sály zcela prázdné. Cesta k centrálnímu sálu, jímž výstava zároveň končí, čili se návštěvníci musejí vrátit stejnou cestou zpět (normálně by je v Rudolfinu čekaly ještě další dvě, nyní zavřené místnosti), slouží ke zklidnění příchozích. Vybízí je ke koncentraci na poslechovou podívanou, jež navazuje na to nejlepší z instalačního umění, co u nás kdy bylo ke spatření a ke slyšení.
Centrální sál Jiří Příhoda zcela proměnil. Vestavěl do něj poloprůsvitnou konstrukci, která dokonale kopíruje geometrické členění zaskleného stropu. Tím pro návštěvníky vzniká poměrně úzký čtvercový koridor, v němž mohou konstrukci dokola obcházet nebo si ideálně sednout či lehnout na parkety a vydat se napospas vizuálnímu i sluchovému zážitku. Enově minimalistické hudbě generované z několika zvukových stop do osmnácti reproduktorů, přičemž o toku syntetických zvuků rozhodují návštěvníci i svou chůzí, kterou snímá počítačové centrum ukryté na zemi uprostřed Příhodovy konstrukce.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
