Slabost ve vlastním nitru

Americká ekonomická politika byla po celé roky utvářena představou označovanou jako „čínský šok“. Termín, který ve své studii razili tři ekonomové, odráží široké přesvědčení, že obchodování s Čínou vedlo k deindustrializaci významných částí Spojených států a ke ztrátě obrovského množství pracovních příležitostí v průmyslu. Myšlenka stojí v základu velké části obchodní politiky Donalda Trumpa i nové průmyslové politiky Joea Bidena, které obě vycházejí z předpokladu, že Čína představuje vážnou hrozbu pro ekonomické postavení USA ve světě. Je přitom stále jasnější, že Amerika popsané výzvě dokázala čelit. To neplatí pro další narušení amerického systému – a tím je „trumpovský šok“. 

O tom, zda byl čínský šok tak silný, jak se předpokládalo, se stále debatuje. Někdy si říkám, jestli by se ve skutečnosti nemělo mluvit o globalizačním šoku. Kdyby nebylo Číny, putovalo by totiž mnoho ztracených pracovních míst v západním průmyslu na jiné rozvíjející se trhy. Většina se v každém případě shodne na tom, že čínský šok skončil zhruba před patnácti lety. Jeho politické důsledky jsou však stále silné, i když se čínský příběh od té doby zásadně proměnil.

Trend