Všechno končí dobře
Tak jako řada dalších ruských spisovatelů, kteří kritizují politiku Kremlu, přestěhovala se po napadení Ukrajiny i Ljudmila Ulickaja (1943) do Německa. Její román Jákobův žebřík vyšel v originále v roce 2015 a současnou situaci tak zachytit nemůže, ale politické tendence imperiální říše zaznamenává jasně. Systém je založen na obrazu nepřítele, kterého si hledá mezi intelektuály, Židy, cizinci, kýmkoli. Jednou z obětí byl i spisovatelčin dědeček a právě jeho korespondence tvoří podklad románové rodinné kroniky odehrávající se během dlouhého století. Ulická vytvořila obsáhlé a místy popisné dílo, jehož četba vyžaduje jistou trpělivost. Odhalit činy svých předků, o kterých se v rodině dlouhodobě mlčí, je model dobře známý například z německé literatury. Tam se ovšem mlčelo proto, aby vina předků zůstala skryta. Generace občanů SSSR mlčela z jiného důvodu: byli zlomeni a báli se, že vykonstruovaná obvinění mohou zasáhnout nejen předky, ale i potomky. Raději sklopit hlavu a doufat, že zlo si tentokrát vybere jinou oběť. Ulickaja se právě takovému defétismu nekompromisně, byť trochu osudově, staví: „Všechno končí dobře: po happy endu následuje smrt.“
Aleš Palán
Ljudmila Ulická: Jákobův žebřík
Přeložila Alena Machoninová. Paseka, 538 stran
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu