Klášter plný starověkého Egypta

Dnes se mu říká Gabriel Loci. Tak monumentální komplex s charakteristickou cihlovou fasádou připomínající staré anglické sídlo tyčící se na pražském Smíchově na úbočí Petřína znají návštěvníci festivalu Designblok, filmaři, výtvarníci, kteří zde mají ateliéry, i ti, kdo sem v těchto týdnech chodí do letního kina. Původně však šlo o klášter svatého Gabriela, v němž na sklonku 19. století našly azyl řádové sestry benediktinské beuronské kongregace.

Právě tajemné slovo Beuron je pro příběh stavby klíčové – díky němu je unikátní kulturní památkou, která nemá ve světě obdoby. Minulost dávno zrušeného kláštera je dnes pro většinu lidí zapomenutá. Stejně vzrušující jsou ale otázky ohledně jeho budoucnosti. Areál se nyní totiž po desetiletích spánku díky novému majiteli proměnil na kulturní centrum. To je nicméně jen dočasné a po rekonstrukci ho nahradí hotel. Pro znalce vztahu místních developerů k památkám to zní děsivě, člověk, který ví o klášteru nejvíc, přesto doufá, že by snad na Smíchově mohlo dojít k malému zázraku.

Útěk před Bismarckem i Masarykem

Tak alespoň aktuální dění popisuje Monica Bubna-Litic, když novinářské návštěvě masivním klíčem odemyká kostel Zvěstování Panny Marie stojící v čele někdejšího kláštera. „Když jsem sem před třiatřiceti lety přišla, z vybavení kostela tady nebylo až na lavice a jednu mříž v podstatě nic,“ vzpomíná na dobu, kdy do areálu začala docházet na nedělní kázání Václava Malého. Pro faráře, proslaveného krátce předtím moderováním demonstrací během sametové revoluce, byl kostel po pádu režimu vůbec první možností oficiálně vykonávat duchovní správu.