Výstava týdne

Lorenzo (vlastním jménem Vavřinec Šipr) miluje mašiny a tramvaje. Maluje je na plátna, tiskne na lino, dokonce jimi zdobí i svá trička a tenisky. Jednak se mu líbí, jednak pro něj coby člověka, jenž do vínku dostal Aspergerův syndrom, představují „řád, kterému dobře rozumí a který pro svůj život potřebuje“, jak praví kurátor jeho aktuální výstavy Jízda veteránů Jaromír Typlt. Výstava se koná v Galerii Art Brut Praha a Lorenza definitivně posunuje mezi další umělecké velikány žánru outsider art uhranuté jízdními prostředky na dvou kolejích, jakým je třeba Motooka Hidenori nebo Ota Prouza.

Elektrická lokomotiva E 499.1 „Bobina“ v Mostě. Motorová lokomotiva T 478.1 „Bardotka“ v Ramzové. Konečná tramvaje a trolejbusu v Ostravě-Hrušové. Berlínská S-Bahn. Přístav v Ústí nad Labem s vlaky, loděmi a tramvajemi AEG. Už názvy svých obrazů Lorenzo naznačuje, jaký význam pro něj má jejich obsah. Lokomotivy a tramvaje hledá na internetu, a když se mu nějaká líbí, shání si k ní veškeré informace, které si vypaluje do paměti. Když o strojích mluví, nejsou pro něj nějakými neživými užitnými předměty. Ale oživlými přáteli, kteří se po světě pohybují, jako by ani nepotřebovali lidskou obsluhu. Stejně tak je maluje: až na výjimky na obrazech a linorytech nejsou přítomní lidé, a když už, tak jen jako nedůležitá anonymní stafáž pro hlavní hrdiny (respektive hrdinky, neboť přezdívky tramvaje a mašiny dostávají obvykle ženské) výjevů.

Lorenzo tu tedy převrací zažité role. Stroje jsou pro něj podstatnější, neboť přehlednější, předvídatelnější a možná i srozumitelnější než člověk. Asi nebudu jediný, kdo na výstavě trvající do 9. září rychle dojde k poměrně překvapivému zjištění, jak moc je tenhle Lorenzův pohled na svět pochopitelný.