Česko po dlouhém hledání objevilo způsob, jak podpořit své sociálně znevýhodněné školy
Ten hlavní recept není složitý: víc peněz na podstatné věci
Když se v Bílině před padesáti lety otvírala Základní škola Za Chlumem, byla to událost jako vystřižená z obrazu tehdejších severních Čech. Novotou zářící panely patrové budovy, veflká okna, jimiž dovnitř pronikalo hodně světla, a nezbytné sportoviště vedly nerovný boj o výsledný dojem s výsypkou okolních hnědouhelných lomů, která začínala jen pár set metrů od školního areálu a brzy v ní měla být zasypána čerstvě vystěhovaná vesnice Radovesice včetně stojícího kostela.
Ten je někde uvnitř obrovské masy odpadu z těžby dodnes, bývalá výsypka je ovšem k nepoznání. Vypadá jako lákavý kus přírody za městem se spoustou stromů a cyklostezkou vedoucí do romantických kopců Českého středohoří. Základní škola Za Chlumem tady má venkovní učebnu, kde probíhá výuka přírodopisu, anebo se sem prostě chodí opékat buřty a tužit třídní kolektiv.
Hlavní budova na kraji sídliště září barvami. Před vchodem má prostorný dvůr a vzadu atletický areál, jaký by jí většina škol záviděla. Uvnitř ve velkorysých prostorách nabízí po vyučování šestnáct kroužků včetně práce s 3D tiskem, programování nebo základy řemesel. U hlavního vchodu je na zemi velký nápis „Vítáme vás“ a kousek vedle nástěnka s třídními fotkami: šesťáci se vyfotili na železných točitých schodech, které našli kousek dál v sídlišti, sedmáci se stylizovali do husitů a deváťáci se oblékli do růžové a na velký papír si napsali „Vidíme to růžově“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu