Kdo chce zabít Holuba
Proč je dobře, že Náprstkovo muzeum připomíná cestovatelovy sny o kolonizaci Afriky
Deník slepený z odstřižených okrajů novin, které koncem 19. století vycházely v africkém Kimberley a autor je použil jako nouzové řešení, když mu na cestě došel papír. Vycpaná zvířata, jejichž podivuhodně deformované tvary jsou daní za to, že preparátoři v Evropě nevěděli, jak ve skutečnosti africká fauna vypadá. Nádherná mapa Viktoriiných vodopádů, namalovaná akvarelem přímo na místě do nejmenších podrobností. Stovky, možná až tisíce let staré skalní rytiny, jež vytvořil národ Sanů, v obecném povědomí známý pod pejorativním označením Křováci. To jsou některé z unikátních exponátů, jež nabízí výstava lakonicky nazvaná Emil Holub, již až do příštího května pořádá v Praze Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur.
Všechno jsou to originály, část z nich byla k vidění naposledy v roce 1947, kdy se konala expozice ke 100. výročí Holubova narození, některé si odbývají výstavní premiéru. Největší rozruch ale výstava zatím vyvolává připomenutím faktu, že Emil Holub (1847–1902) nebyl jen úctyhodným dobrodruhem, který v Africe prošel některá území jako vůbec první Evropan. Ale také „značně rozporuplnou a složitou osobností, jejíž úspěchy jsou přinejmenším problematické“.
Na tom se shodnou šéfka instituce spadající pod Národní muzeum Eva Dittertová, kurátor výstavy Ondřej Crhák i autor celého projektu, šéf Ústavu dějin umění Akademie věd ČR Tomáš Winter. Když nyní společně procházíme výstavu, na úvod se logicky nabízí otázka, co autorský kolektiv říká na její dosavadní reflexe. Nejtvrdší napsal historik Petr Zídek s výmluvným titulkem „Jak zabít doktora Holuba“. Podle něj autoři výstavy na cestovatele ahistoricky „aplikují dnešní hodnoty a názory“, čímž z něj dělají negativní postavu, jíž ve své době Emil Holub nebyl.
Autorské trio nad takovou interpretací kroutí hlavami, a pak si bere slovo Tomáš Winter: „Nebudeme přece na výklad 19. století používat optiku 19. století. My říkáme: ano, to, co Holub dělal, v té době bylo normální. Ale dnes už nám to normální nepřijde.“
Korálky a petrolejky
Původní profesí lékař Emil Holub strávil v Africe během dvou výprav celkem jedenáct let. Chtěl ji celou projít od jihu až na sever, skončil ale zhruba ve čtvrtině, když se mu podařilo projít dnešní Jihoafrickou republiku, Botswanu, Zimbabwe a část Zambie. Poprvé se na kontinent vydal v roce 1872 jako čtyřiadvacetiletý absolvent medicíny. K odvážné cestě ho inspiroval cestopis Davida Livingstona a vyrazil na ni jako soukromník podporovaný svým otcem a také mecenášem Vojtou Náprstkem
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu