Album týdne

„Queer kluk z Brna na elektrickým vozíku, se kterým nekontrolovatelně lomcuje hudba, o kterýžto pocit se chce podělit,“ tak sám sebe popisuje básník, spoluautor podcastu Kdydy a teď už i debutující producent Jakub Strouhal. Ten pod jménem Wheel Cherry nyní vydává elektropopové album Discopláň, které v disco soundu nebo třeba i v hávu klavírní balady emotivně pracuje s konfesním písničkářstvím. Přestože na Discopláni duní basy, jiskří syntezátory a některé skladby mají gradaci jako stvořenou pro taneční parket, v centru všeho jsou nakonec texty. Není divu, Strouhal původně začínal jako básník, a tak do jeho písní vstupují motivy prchavosti vztahů, touhy po tělesné slasti, obav z klimatických změn či homofobie. „Blíží se ráno, kdy Slunce nevyjde. Bortí se svět, jenž jsme nestavěli,“ zpívá Wheel Cherry v úvodní euforické Game Over, která popisuje chuť užít si poslední okamžiky bezstarostnosti na planetě odsouzené k zániku. Za ní následuje dvojice skladeb FWB a Moje tělo věnovaná v něčem dobrodružným, ale celkově neuspokojivým vztahům na jednu noc.

Melancholická Jak můžeš bejt tak klidnej?! vznikla jako okamžitá reakce na teroristický útok na bratislavský bar Tepláreň a sama otázka v jejím názvu stejně jako vyjmenovávání nočních klubů, kde došlo k nenávistí motivovaným vraždám, obsahuje obavy o queer lidi. Žánr disco byl od počátků spjatý s ideou utopické slasti stejně jako se snahou vytvořit bezpečné klubové prostředí pro LGBT+ komunitu. Wheel Cherry z této tradice vychází, ale současně ji na Discopláni posunuje a využívá k melancholické sebereflexi. I když se album chvílemi tváří jako diskotéka, netančí se tu vždy s úsměvem, ale často i přes slzy.