Album týdne

Nestává se, aby umělec, který zásadně promluvil do vývoje dějin rockové hudby a naprosto ji už v mladických letech změnil, začal okolo sedmdesátky vydávat další alba řadící se k tomu nejlepšímu v jeho diskografii. Iggy Pop takovým tvůrcem je. Novinkou Every Loser pokračuje v trendu výjimečných pozdních desek, který v roce 2016 započal s Post Pop Depression.

Every Loser byl ohlašován jako návrat k energickému fyzickému a tvrdému rocku. Hned na úvod singlu Frenzy taky Iggy Pop zahřímá: „Mám péro a dvě koule, to je víc než vy všichni.“ Ovšem album nabízí daleko více odstínů, nálad a poloh než jen chuť ukazovat, že na „to“ má i v pozdním věku. Iggy Pop se sice na albu čas od času vynořuje jako vzteklý pes v Neo Punk nebo v Comments, v níž spílá sociálním sítím. Ale stejné míry pozornosti se dožadují i křehké šansonové skladby, které nechávají vyniknout jeho otřískanému barytonu.

Strung Out Johnny je meditací nad závislostmi a bilancí toho, co vše člověku vzaly. V New Atlantis se Pop vyznává z lásky ke svému bydlišti v Miami. Považuje ho za zemský ráj, ale očekává, že vlivem klimatických změn brzy skončí pod hladinou moře. Nejdojemnějším kusem alba je pak akustická, klavírem doprovázená Morning Show, v níž punkový veterán popisuje, kterak musí ve svých pětasedmdesáti letech brzo ráno vstát, jít do ranního vysílání a být tam divokým Iggym Popem: „Bude to bolet, já vím… ale udělám to jako profík,“ zpívá smířeně.

Iggy Pop vždy dosahoval…