Ženský fotbal: odstartovalo rekordní mistrovství světa

Budoucnost patří ženám,“ napsal letos v lednu na svém Instagramu prezident Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) Gianni Infantino. Prozření funkcionářského bosse bylo způsobeno blížícím se 9. mistrovstvím světa ve fotbale žen. Turnaj začíná již tento čtvrtek, pořádá ho Austrálie společně s Novým Zélandem – a něco na tom bude. Vůbec první mundial, pořádaný v roce 1991 Čínou, která se tehdy ucházela o pořadatelství olympijských her a toužila udělat dobrý organizační dojem, přilákal všeho všudy 510 tisíc diváků. Číslo je ale zavádějící, jelikož ony statisíce tvořili z velké části diváci, kterým pořadatelé rozdávali lístky zadarmo, případně k účasti na zápasech nutili místní dělníky. Stadiony byly jakžtakž zaplněné, ale jinak to docela skřípalo. Zápasy se hrály osmdesát minut místo „mužských“ devadesáti z obavy, zda by ženy deset minut zátěže navíc zvládly, a oficiální název akce nebylo Mistrovství světa FIFA (FIFA World Cup), ale – volně přeloženo – „Světový šampionát ženského fotbalu o pohár M&M“. Slavné bonbony v titulu měly mimo jiné zajistit, aby globálně populární značku, kterou fotbalové mistrovství světa bezesporu je, ženský turnaj náhodou nepoškodil.

Střih – a všechno je jinak. FIFA hlásí měsíc před startem letošního turnaje rekordní nákup lístků: více než milion, čímž turnaj předčí statistiky posledního mistrovství z Francie a stane se nejsledovanější ženskou sportovní událostí historie. Bonbony jsou pryč a vstupenky si diváci pořizují bez nátlaku státní moci. Zda budoucnost fotbalu skutečně patří ženám, ukáže čas. Už teď ale můžeme s jistotou citovaná slova vládce světového fotbalu poupravit třeba takto: fotbal už zdaleka nepatří pouze mužům.

Sport pro citlivky

Dávno před všemi ostatními začaly tuto přítomnost psát hráčky Spojených států. Zdaleka nejúspěšnější ženské národní mužstvo zatím získalo čtyři (tedy přesně polovinu) tituly mistryň světa a k tomu čtyři zlaté medaile z olympijských her. Spojené státy ve fotbale nemají vybudovanou tradici, mužský národní tým na mezinárodní úrovni nikdy nevynikal a klasický fotbal byl u americké veřejnosti vždy spíše na okraji zájmu.

Což se pro ženský fotbal ukázalo jako výhoda. Americký vzdělávací systém si „zastrčenou“ disciplínou pomohl, když byl takzvanou Hlavou IX nucen nabídnout studentkám možnost účastnit se v rámci školy sportovních aktivit (až do roku 1972, kdy byla norma uvedena v platnost, to nebylo povinné). Hlava IX byla doplňkem k zákonu o občanských právech, schválenému v první polovině šedesátých let coby pokus zakazující diskriminaci (na rovné příležitosti dívek a chlapců na školách se ale tehdy moc nemyslelo, což vyvolalo kritiku dobového feministického hnutí v USA).