Katedrála svatého Jakuba v chorvatském Šibeniku má za sebou své vrcholy i pády. Jednu z nejchmurnějších chvil zažila v září 1991, kdy její kamennou kopulí proniklo několik srbských střel, místní to dodnes berou jako marný pokus srazit je na kolena tím, že zničí jeden z jejich národních symbolů. Hvězdné okamžiky katedrála naopak prožila hned na samém začátku. To když se do její stavby v polovině 15. století pustil Juraj Dalmatský, v západním světě známý jako Giorgio da Sebenico. V pravé boční lodi chrámu vytesal a vyřezal úchvatné baptisterium, podzemní křtitelnici s klenbou připomínající křehkostí vambereckou krajku. Po obvodu katedrály pak umístil 72 hlav vytvořených podle tváří svých současníků, které z jeho architektonického díla dělají renesanční skvost, k němuž bychom třeba u nás těžko hledali srovnání.
Katedrála momentálně prochází rekonstrukcí, lešení uvnitř brání pohledu na její unikátní klenbu. U vchodu na pokladně to hned zdůrazňují, aby předešli případným stížnostem. Taky vzápětí dodávají, že součástí prohlídky je nedaleké muzeum, kde se člověk dozví a uvidí víc. Tohle informační centrum je přitom celé postavené na vstřícnosti k dětským návštěvníkům. Ti si mohou virtuálně složit celou katedrálu od základů až po kopuli, interaktivně se jim vysvětlí, k čemu takové baptisterium sloužilo, jak se to mělo s vystavováním ostatků, jak se dá do šutru vytesat lidská hlava, co je to chrámová hudba a v neposlední řadě se na obrazovce může jejich obličej proměnit v „živý“ artefakt od Juraje Dalmatského.
Tenhle přístup si cením. Ke starému umění si obvykle člověk hledá cestu až s přibývajícím věkem, což je i můj případ. Čím později se k němu dostane, tím víc ho mrzí, co všechno mohl v životě vidět, když šel kolem, jenže mu to ještě nepřišlo zajímavé. Upřímně přeju současným dětem, že to budou mít alespoň v tomhle snazší. A správcům českých památek vzkazuji: běžte za inspirací do Šibeniku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
