Nezůstat jen u slov

Na konci minulého týdne, několik dní před důležitým summitem Severoatlantické aliance v litevském Vilniusu, navštívil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj Prahu. Nebyla to jen zdvořilostní návštěva kvůli vyjádření díků za českou podporu Ukrajině v jejím boji proti ruskému agresorovi. Hlavním důvodem Zelenského cesty byla snaha přimět zdejší politiky, aby na summitu lobbovali za co nejkonkrétnější příslib budoucího členství Ukrajiny v Alianci.

Právě o to se totiž stále hraje. Pro Ukrajinu je přijetí do NATO životně důležité, může jí garantovat poprvé v její novodobé historii skutečnou bezpečnost. Jak známo, členové Aliance se zavazují přijít na obranu komukoli ze svého středu, kdo by byl napaden nějakým třetím státem. O nic podobného se Ukrajina dosud nemohla opřít, a proto byla zranitelná. Na začátku devadesátých let, po vyvázání se ze Sovětského svazu, sice uzavřela tzv. Budapešťské memorandum s Američany, Brity a Rusy, které jí – výměnou za odevzdání jejího sovětského jaderného arzenálu do rukou Moskvy – mělo zaručovat územní integritu a bezpečnost, to však Rusy od agrese neodradilo.

O jaderný deštník připravenou a skutečnými spojenci nevybavenou Ukrajinu napadlo Rusko v roce 2014 a pak znovu a naplno loni. Mohlo k tomu dojít i proto, že v roce 2008 Ukrajina a Gruzie nedostaly na summitu NATO v rumunské Bukurešti možnost přistoupit k Akčnímu plánu členství – předstupni plného vstupu. Západ se bál, aby si rozšíření spojeneckého svazku Rusko nevykládalo jako své ohrožení, Putinův režim si však tyto ohleduplné pocity vyložil jako západní slabost a zelenou pro své imperiální cíle: čtyři měsíce po bukurešťském odmítnutí zaútočil na Gruzii a později i na Ukrajinu. „Kdybychom se pokusili zastavit Putina po invazi do Gruzie v roce 2008, nemáme dnes válku uprostřed Evropy,“ řekl v Kyjevě nedávno Respektu tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny a bezpečnostní poradce prezidenta Zelenského Oleksij Danilov.

Konkrétní příslib členství v NATO by takové „zastavení“ mohl představovat. Jak totiž uvedla estonská premiérka Kaja Kallas: „Jedinou bezpečnostní zárukou, která skutečně funguje, je NATO.“ Ne každý to tak v Alianci vidí, někteří členové (například jihoevropské státy) chtějí dál o ukrajinském přistoupení hovořit vágním jazykem, jakým se mluvilo po Bukurešti: že to bude možné „někdy v budoucnosti“, za splnění nekonkretizovaných „určitých podmínek“.

Ukrajinská armáda je dnes po stránce bojových zkušeností a připravenosti nejlepší armádou v Evropě, její začlenění do Aliance by proto nemělo být problém. Půjde tedy hlavně o politické rozhodnutí, což si uvědomuje i prezident Zelenskyj. „Chceme, aby nás pozvali do NATO. Chápeme, že mohou vzniknout komplikace, abychom získali kompletní podporu všech partnerů. Někdo se ještě ohlíží na Moskvu,“ řekl Zelenskyj na společné tiskové konferenci s českým prezidentem Petrem Pavlem na Pražském hradě. Pavel to okomentoval slovy, že „v jednotě je síla“, a proto bychom měli „přístup Ukrajiny do NATO, ale i do Evropské unie podporovat“. Jak silná tato podpora nakonec bude, záleží teď i na diplomatických schopnostech Pavlova týmu a vlády Petra Fialy a jejich ochotě nezůstat jen u slov. 

Ondřej Kundra
zástupce šéfredaktora