Dvacet deka důstojnosti

Sněmovna opět řeší to, jestli mají mít všichni občané a občanky této země a jejich děti stejná práva a stejnou důstojnost. Tedy jestli i stejnopohlavní páry mají mít možnost vstupovat do manželství, což s sebou nese i možnost společných rodičovských práv. Vůči této zdánlivě jednoduché myšlence existuje v Poslanecké sněmovně odpor zejména ze stran SPD, ODS a KDU-ČSL (naprosto většinově chtěly novelu o manželství pro všechny zamítnout už v prvním čtení) a hnutí ANO (pro zamítnutí byla zhruba polovina hlasujících).

Zaznívají návrhy na to, aby se pouze rozšířilo registrované partnerství a aby „se to nejmenovalo manželství“. Prý proto, že „je to tradice“, „nechceme ohrozit základ naší civilizace“ nebo že „manželství je tu jen výhradně pro ty, kteří spolu umí zplodit děti“. Aby v tom byl ještě větší guláš, tak někdo mluví o voze (rozšíření registrovaného partnerství o většinu práv včetně společných rodičovských práv) a někdo jiný mluví o koze (rozšíření registrovaného partnerství jen kosmetické, třeba o společné příjmení nebo vdovské důchody, ale bez možnosti společných rodičovských práv – jak to navrhuje lidovecký poslanec Jiří Navrátil). Obojí pak nazývají „narovnáním“, byť se o narovnání nejedná.

Skutečné narovnání je totiž jen jedno: až si všichni budou rovni a přestanou existovat dvě kategorie lidí a dětí. Rovnoprávnost buď je, nebo není. Debaty o pouhém rozšíření registrovaného partnerství se zvrhávají v naprosto nedůstojné a ponižující handlování o to, jaká práva si jako plnoprávní občané této země platící daně jako všichni ostatní zasloužíme a jaká už ne.