Rozporuplná íránská revoluce 

Postavit se proti zkorumpovanému režimu a otevřít tím dveře nebezpečné sekularizaci společnosti? To je dilema, které v posledních měsících řeší řada hluboce věřících íránských muslimů a muslimek. A íránská zpravodajka deníku Financial Times Najmeh Bozorgmehr ve své reportáži ukazuje, že pro mnoho tamních žen je důležité udržení cudného dress codu. „Bolí mě srdce, když vidím ženy na ulicích bez šátku,“ komentuje současnou realitu například absolventka architektury v Teheránu Zahra. Obává se, že případné uvolnění pravidel povede k sociálním třenicím a k rozkladu základní identity Íránu. „Pokud by protestující v ulicích garantovali islámský systém, podpořila bych je. Takhle nám ale zbývá jenom stávající režim, který má sice problémy, ale je islámský,“ dodala.  

Právě šátek se stal jedním z hlavních symbolů odporu proti režimu, ale i rozdělení íránské společnosti. Loni na podzim tamní policie zbila 22letou Mahsu Amíní za to, že neměla správně nasazený hidžáb, a mladá žena zraněním následně podlehla. Nastartovalo to masové protesty, jejichž součástí bylo i odmítání povinného zahalování se. Sekulárně laděné ženy například demonstrativně pálily své šátky. Režimu se po několika měsících podařilo protesty udusit a v zemi zavládlo určité bezčasí: některé ženy šátek přestaly nosit, režim ale oficiálně od této povinnosti nikdy neupustil. 

A i když tajná policie většinou ženy nesebere hned na ulicích, tlačí na ně jinak. Podle FT například majitelé aut, která řídily ženy bez šátku, dostávají upozornění, že jim bude vůz zabaven. Zavřít musely i některé restaurace, v nichž hosty obsluhovaly nezahalené ženy. Před několika týdny rezignoval šéf íránské atletické federace poté, co několik účastnic maratonu ve městě Šíráz absolvovalo závod v běžném běžeckém úboru – tedy nezahaleně.