Milionový úsměv

Indiana Jones nikdy nebrečel. Dokonce ani tehdy, když v roce 1981 v Dobyvatelích ztracené archy zapíjel na baru domnělou smrt své filmové partnerky. Tentokrát se nicméně v jeho očích leskly slzy. Harrisona Forda, který dobrodružnému archeologovi a jednomu z nejikoničtějších hrdinů americké kinematografie propůjčil na několik desetiletí svoji tvář, očividně odzbrojila pocta, kterou mu přichystali organizátoři právě skončeného festivalu v Cannes. Právě tady měl premiéru nejnovější díl Indiany Jonese s podtitulem Nástroj osudu a americký herec přebral čestnou Zlatou palmu. Zaplněný sál ve festivalovém paláci sledoval zkušeného hollywoodského veterána, který je na pozornost i chválu zvyklý a s obojím umí pracovat. Ale zároveň nejspíš opravdu nefalšovaně dojatého osmdesátníka, který reflektoval svoji zářnou kariéru – zahrnující i největší franšízu v dějinách kinematografie Hvězdné války – a možná jí sám na chvíli nemohl uvěřit. Jeho přítomnost na pódiu každopádně do puntíku naplnila jeden zásadní rys jeho hvězdné image, v níž leží základ jeho úspěchu. Stál tu skromný, upřímný muž s nohama na zemi, který se „jen chtěl hraním uživit“ a „náhodou“ se stal globální hvězdou, jež pro celou jednu diváckou generaci zosobňovala prototyp ideálního hrdiny.

Pod kontrolou

V katalogu romantických příběhů, jak se kdo stal hollywoodskou hvězdou, ten Fordův nelze přehlédnout. Opakovaný v médiích zní zhruba takhle. Mladík z Chicaga se zkoušel v šedesátých letech marně prosadit. Naučil se truhlařině, aby mohl živit rodinu – a roky čekal na šanci. Jednoho dne dělal dveře ve společnosti režiséra Francise Forda Coppoly, kde zrovna jiný mladík jménem George Lucas vybíral herce pro Hvězdné války, víc než slušným rozpočtem vylepšenou variaci na B filmy určené pro mladé publikum a zamýšlenou jako vize pro nový typ mainstreamového filmu, který stojí na technologiích a s nimi spojené vizualitě. Podle legendy Lucas požádal Forda, aby nahazoval repliky uchazečům o role. Šlo mu to tak, že ho nakonec obsadil do role charismatického pilota Hana Sola. Z vesmírné soap opery s roboty, princeznou a zlým impériem se stal megahit, který změnil hollywoodskou kinematografii i život Harrisona Forda. Zbytek už je historie.

Realita je – jak to v Hollywoodu bývá – prozaičtější. Ford, vyzbrojený zkušeností ze školního rozhlasu (školu ale nedokončil kvůli podezření z plagiátorství), zkoušel získat v Los Angeles práci v rádiu. Neúspěšně. Nechal se najmout studii Columbia a Universal jako herec štěků. Mihnul se v seriálech The Virginian (1966), Gunsmoke (1972) či Kung Fu (1974). Málo placené role dotoval pokládáním podlah a vyráběním skříní. Mezitím mu vlivný castingový režisér a kamarád Fred Roos dohazoval role. Včetně té v Americkém graffiti a následně autorských vrcholech dobové produkce Rozhovoru a Apokalypse. Ford se tak dostal do Lucasova zorného pole. Pro režiséra fungovala chemie, kterou měl s Markem Hamillem – budoucím Lukem Skywalkerem – a Carrie Fisher, princeznou Leiou. Pokračování Hvězdných válek – Impérium vrací úder (1980) a Návrat Jediho (1983) – a obsazení Forda do role Indiany Jonese, za kterým stál Lucas coby producent, ho potvrdila jako komerčně nejlukrativnějšího herce Hollywoodu první poloviny osmdesátých let.