Ani chudák, ani hrdina

Představte si, že byste měla každý den čtyři a půl hodiny na to obstarat veškeré potřeby a splnit své povinnosti. Čtyři a půl hodiny na to se najíst, dojít si na toaletu, studovat, pracovat, vyrazit s kamarády, na rande, do lesa, obstarat své dítě a zbylých devatenáct a půl hodiny byste nemohla nic, vůbec nic,“ přibližuje aktivistka Jitka Rudolfová hlavní téma nové iniciativy Žít po svém.

Spolu s PR manažerem Michalem Pragerem ji založili před měsícem. Jejich cílem je, aby každý člověk s postižením mohl využívat tolik hodin asistence, kolik ke svému důstojnému svobodnému a plnohodnotnému životu potřebuje. A vyzývají další lidi s postižením, aby se k nim připojili a podíleli se tak sami na obhajování vlastních práv. „Už nechceme, aby se věci o nás řešily bez nás. Pokud chceme být rovnoprávnou součástí společnosti, musíme se tak chovat a postavit se za sebe,“ přibližuje jeden ze základů organizace, kterou si lidé s postižením poprvé v Česku spravují sami bez záštity existujících institucí.

Sedmatřicetiletá Jitka Rudolfová se narodila s dětskou mozkovou obrnou a je kvadruplegička, má ochrnuté obě poloviny těla, vadu řeči a je na vozíku. Vystudovala obor veřejné a sociální politiky na FSV UK, pracovala pro ministerstvo práce a sociálních věcí či festival Jeden svět a nyní je členkou správní rady a PR manažerkou v Alianci pro individualizovanou podporu. Žít po svém bylo tak přirozeným vyústěním její profesní a osobní cesty.

„Na Jednom světě jsem byla obklopena příběhy lidí, kteří se perou za svá práva. Někdy i za cenu ohrožení života. Oči mi otevřela také expertka na přístupnost Mariana Chytilová, která mi přiblížila západní pohled na postižení. Zásadní je, jaký narativ se používá. Nemluvit o almužně ani potřebě pomoci, ale o rovnoprávnosti a potírání diskriminace na základě postižení,“ vysvětluje s tím, že právo na nezávislý život v komunitě garantuje Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, která je od roku 2009 i součástí českého právního řádu.