Lulova zelená ruka

Marina Silva je zpět. Droubounká čtyřiašedesátiletá Brazilka, která budí dojem, že ji skolí i sebemenší průvan, je ve skutečnosti již celá desetiletí setrvalou osinou v zadních partiích kohokoli, kdo vidí budoucnost Brazílie v kácení či „industriálním rozvoji“ amazonského pralesa. V džungli se narodila, v chudobě vyrostla, mizerná strava a série tropických nemocí celoživotně podlomily její zdraví, číst a psát se naučila teprve v šestnácti letech. Přesto to od lokálního environmentálního aktivismu dotáhla přes provinční politiku nejdříve do brazilského kongresu a potom v roce 2003 na post ministryně životního prostředí ve vládě Luize Inácia Luly da Silvy.

Pak se ovšem tato matka čtyř dětí dokázala s Lulou a jeho souputníky právě o amazonský prales do krve pohádat, ministerský post v roce 2008 demonstrativně opustila a od té doby třikrát sama – neúspěšně, ale výrazně – kandidovala na nejvyšší post dvousetmilionové latinskoamerické země. Dnes je součástí velkého návratu – její bývalý šéf Inácio Lula se 1. ledna stal potřetí brazilským prezidentem a ona podruhé jeho ministryní životního prostředí.

Zároveň je jasné, že tentokrát bude mnohé jinak. Éra Lulova vládnutí v letech 2003–2010 přinesla zásadní zpomalení devastace největšího pralesa světa. Již za jeho stranické kolegyně a nástupkyně Dilmy Rousseff – a také politické soupeřky Mariny Silva – se však znovu začalo kácet…