Chaos, nebo život
Buňky lidského mozku ve zkumavce se naučily hrát počítačovou hru. Co to prozrazuje o podstatě živých organismů a inteligence?
Filozofové nás odpradávna učí, že vše se mění. Ano, vše plyne, ale jak v 19. století upozornil lord Kelvin, nikoli oběma směry: horký kámen se neohřeje od ledu, vzduch se sám od sebe nerozdělí na kyslík a další plyny. V kosmu neustále roste entropie, míra neuspořádanosti. Živé organismy se ale v hranicích svých těl Kelvinovu druhému termodynamickému zákonu vzpírají: každé ráno se ve zdraví budíme, místo aby v našem těle přes noc vše vychladlo a pomíchalo se. Proč to tak je?
Debatu oživil jeden z nejpozoruhodnějších experimentů loňského roku, kdy se hrstka neuronů v laboratořích australské biotechnologické firmy Cortical Labs naučila hrát jednoduchou videohru Pong. Buňky lidského mozku ve zkumavce si totiž při tréninku Pongu počínaly způsobem, který dal částečně za pravdu slavnému britskému neurovědci Karlu Fristonovi, odborníku na matematický popis fungování mozku. Ten se již dříve pokusil definovat, co vlastně znamená „být živý“ – a kolem roku 2010 dospěl k teorii zvané princip volné energie, která může přinést převrat ve vědě. Není vyloučeno, že se pomocí ní podaří sjednotit všechny současné představy o fungování mozku, vysvětlit podstatu života, objasnit příčinu duševních nemocí, případně dosáhnout dalšího pokroku ve vývoji umělé inteligence. Má to být něco jako nová Darwinova teorie nebo objev velkého třesku v kosmologii. Než ale začneme přepisovat učebnice, je dobré si uvědomit, že zatím nevíme to nejdůležitější: zda princip skutečně popisuje chování živých organismů…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu