V Německu začala platit jízdenka, která má obyvatele přimět cestovat vlakem

Cestující v Německu si od počátku května mohou koupit jednu z nejvýhodnějších jízdenek na veřejnou dopravu na světě. Držitel takzvané Deutschlandkarte může neomezeně cestovat vlakem, autobusem či lodí po celé spolkové republice od Bodamského jezera až po Balt za cenu 49 eur měsíčně, což zhruba odpovídá tomu, jako by si dal každý den jednu kávu. Ministr dopravy Volker Wissing zavedení všeobecné jízdenky (která ovšem neplatí na vysokorychlostní vlaky) označil za „největší dopravní reformu v německé historii“. O jízdenku je velký zájem a většina politických komentátorů její zavedení označuje za úspěch současné vlády. Kritici naopak upozorňují, že laciné cestování bude stát draze doplácet a dosažení cílů, které si od něj vláda slibuje, je nejisté. 

Předobrazem pro celoněmeckou jízdenku byla tzv. 9-Euro-Ticket, tedy ještě mnohem levnější měsíční sazba, kterou však vláda zavedla pouze dočasně loni v létě na tři měsíce, aby obyvatelům pomohla zvládat náklady spojené s extrémní inflací. Po skončení letního experimentu, do něhož se zapojila více než polovina osmdesátimilionového národa (a také mnoho Čechů), se politici shodli, že by jednotná, cenově dostupná jízdenka měla v Německu platit trvale, a nakonec se domluvili, že bude stát 49 eur. 

Plusy jsou jednoznačné. Lidé, kteří vlakem či autobusem pravidelně dojíždějí za prací, ušetří stovky eur. Mezi ně patří třeba Claudia Jutz, s níž mluvil redaktor agentury Bloomberg. Účetní žijící na předměstí Mnichova až dosud platila za příměstskou jízdenku nutnou pro dojíždění do práce 180 eur, teď to tedy bude skoro čtyřikrát méně. Kabinet Olafa Scholze má však ještě vyšší cíle: od levné jízdenky si slibuje, že „sváteční“ cestující, kteří dosud pro běžné cesty upřednostňovali jízdu autem, přesednou na ekologičtější veřejnou dopravu, což zemi pomůže snížit emise skleníkových plynů z dopravy. V tomto ohledu však úspěch rozhodně není zaručený, jak ukázaly už tři měsíce s 9-Euro-Ticket. Během nich se totiž celkové emise z dopravy nesnížily a ukázalo se, že lidé jízdenku využívali spíše k volnočasovým výletům než jako náhradu za automobil. Vláda nicméně argumentuje, že tři měsíce jsou pro změnu hluboce zakořeněných návyků příliš krátká doba.