Loučí se myslivci, přicházejí listnáče

V českých lesích, na loukách a polích se děje nenápadná změna, která by mohla prospět zdejší krajině a zmenšit dosud velký a většinou destruktivní vliv mysliveckých spolků na to, jak tuzemské lesy vypadají a jak se v nich hospodaří. Státní podnik Lesy ČR se rozhodl podstatně rozšířit plochu ze svého ohromného majetku, kterou bude spravovat sám a nebude ji už pronajímat místním myslivcům. Chce mít pod větší kontrolou, kolik srnců a jelenů se ve státních lesích prohání, a díky tomu utratit méně peněz na obnovu lesa.

Důležitým termínem pro pochopení této změny je „honitba“. Znamená to část krajiny, v níž se o zvěř starají – tedy vysazují ji a následně pak loví – myslivci, ať už státní nebo z jednoho z mnoha tuzemských mysliveckých spolků. Český zákon stanoví, že honitba musí být minimálně 500 hektarů velká, jen majitelé takto velkých pozemků si mohou založit svoji vlastní honitbu, zbytek musí, ať chce nebo nechce, strpět zahrnutí svého lesa do honební plochy skládající se z více pozemků, vůči jejichž majitelům mají myslivečtí správci honiteb relativně velké pravomoci, stejně jako vůči běžným návštěvníkům lesa.

Lesy ČR jsou právě v té výjimečné pozici velkého vlastníka. Patří jim polovina všech lesů, které v Česku rostou, své honitby mají zcela pod kontrolou. Do ledna státní podnik hospodařil tak, že 17 procent svých lesů si myslivecky spravoval sám, zbytek pronajímal místním myslivcům v desetiletých automaticky prodlužovaných smlouvách. Nově chtějí Lesy ČR po svém, tedy svými myslivci a lovci, spravovat čtvrtinu svých lesů. Některé smlouvy, které letos a v příštím roce doběhnou, proto neprodlouží. Půjde o 106 honiteb o rozloze téměř tisíc čtverečních kilometrů. Lesy, o které přijdou místní myslivci a do vlastní režie si je vezmou státní lesy, jsou rozlohou dvakrát větší než hlavní město Praha.