Hegerova vláda se absolutně zdestruovala

Koncem týdne skončili ve vládě další dva ministři. Je to definitivní konec vlády Eduarda Hegera? 

Vláda skončila ve skutečnosti už v prosinci, když ztratila důvěru v parlamentu a dál pokračovala jen díky tomu, že jí to prezidentka umožnila. Ale teď už nemá vláda skutečně žádnou naději pokračovat dál, protože se rozpadá. Normální vlády v normální zemi padají, když ztrácejí důvěru. U nás teď končí vláda, když se sama absolutně zdestruovala. 

 Znamená to, že na pět měsíců do voleb vznikne úřednická vláda?

Jako nejjednodušší řešení se nabízí, že prezidentka jmenuje úřednickou vládu. To řešení mohla zvolit hned, když vláda ztratila důvěru. Mohl to být nástroj, kterým by přitlačila parlament ke schválení termínu předčasných voleb dřív než v září, po deseti měsících od pádu vlády v parlamentu. To se tehdy nestalo a teď už nezbývá moc jiných možností. Existuje varianta, že prezidentka pověří politika, nebude to tedy klasická úřednická vláda, ale politická, ale nevidím šanci, že by v tak rozbitém parlamentu byl někdo schopný – i když jen na půl roku – v takové vládě fungovat.

Od prosincového pádu vlády z ní odešli už čtyři ministři – financí, zdravotnictví, minulý týden i ministr zemědělství a ministr zahraničí. Poslední dva odchody teď přinesly současnou krizi vlády. Proč se to stalo?

Ve čtvrtek oznámil odchod ministr zemědělství Samuel Vlčan, kvůli kterému tato fáze vládní krize nastala. Vlčana nominovalo hnutí OĽaNO Igora Matoviče. Vlčan má firmu, která si vzala od jiného ministra za OĽaNO, ministra životního prostředí Jána Budaje, dotaci 1,4 milionu eur. Je to případ jednoznačného klientelismu, kdy spolustraník spolustraníkovi přidělí dotaci. Ministr Vlčan to považuje za normální, ale když se na to přišlo, rozhodl se, že si 1,4 milionu eur nechá a raději odejde z vlády. 

A i když už je to asi v tom počtu končících ministrů jedno, neznamená to, že je na odchodu i ministr životního prostředí Ján Budaj, který dotaci kolegovi přidělil? 

Přesně tak. Myslím, že prezidentka by musela odvolat i ministra Budaje. Překvapením bylo, že do této situace oznámil konec ve vládě ministr zahraničních věcí Rastislav Káčer, předtím úspěšný slovenský diplomat. Ten neměl žádný skandál, jen ho zřejmě přestalo bavit být v politice a odchází z ní zklamaný. Opouští i stranu Demokraté, kterou před dvěma měsíci založil premiér Eduard Heger, když se odhodlal odejít ze strany OĽaNO Igora Matoviče.

Ministr zahraničí odchod oznámil po televizním projevu premiéra Eduarda Hegera, v němž si premiér po skandálu s dotací sypal popel na hlavu, přiznával, že on i jeho vláda selhávali, že neměl tak dlouho přihlížet rozkladnému chování Igora Matoviče a měl jednat. Ministru zahraničí vadilo, že tím premiér dává prezidentce argumenty, proč kabinet zbavit pověření vládnout, a nazval Hegera babrákem. Byl Hegerův kajícný projev pro Slovensko překvapivý?

Bylo to překvapivé. Takové vystoupení není běžné. Vzpomněl jsem si u toho na legendární vystoupení bývalého maďarského premiéra Ference Gyurcsánye, který na záznamu řekl, že všechno pokazili. Byla to ale nahrávka pořízená tajně, nebyla určena veřejnosti. Hegerovo vystoupení mělo podobný průběh, jen bylo veřejné. Na obrazovce působil Heger s kruhy pod očima jako strhaný a zlomený člověk, který se pokouší o poslední možnost záchrany – nasypat si popel na hlavu a totální upřímností zkusit šokovat veřejnost a zvrátit situaci. Ve skutečnosti je to tak, že Facebook i novinové komentáře jsou už přes rok plné upozornění, že Heger musí konat, že je jako plastelína – jeho stranický šéf Igor Matovič ho ponižuje a dělá si s ním, co chce, a on tiše a bez reakce trpí jeho vulgárnost, agresivitu a podrazy a toleruje totální chaos ve vládě. A premiér se více než rok tvářil, že ví, co dělá. A když teď řekne v televizi – ano, byla to chyba, neměl jsem to tolerovat –, je to přiznání, které neumožňuje odpustit a věřit, že přijde náprava. Je to v podstatě přiznání, že v DNA politického chování Eduarda Hegera je být fackovacím panákem.

V týdnu, kdy vyjde Respekt s tímto rozhovorem, už bude mít Slovensko asi jasno, co bude po rozpadu vlády dál. Úřednická vláda vypadá logicky, ale necelých pět měsíců před předčasnými volbami zároveň trochu zbytečně. Proč je to nutné udělat? 

Máme od loňského prosince vládu v demisi a vláda v demisi nemůže vyměňovat ministry, odchody ministrů tedy znamenají, že jejich rezorty přecházejí do gesce premiéra. Eduard Heger tak byl do minulého týdne současně premiérem, ministrem financí a ministrem zdravotnictví a teď by se měl nově stát i ministrem zemědělství a ministrem zahraničních věcí. Byl to výsměch už ve chvíli, kdy se v jeho rukou kumulovaly tři funkce, teď by přibyly další dvě. To je důvod, proč už se prezidentka nemůže tvářit, že je to funkční vláda, v níž lidé spravují zemi a dělají rozhodnutí.

Proč podle vás měla prezidentka Zuzana Čaputová tak velkou trpělivost s Eduardem Hegerem?

Hlavní argument premiéra Hegera pro pokračování a volby tak pozdě byl čas na dotažení plánu obnovy, z nějž přicházejí na Slovensko miliony eur, a dalších rozdělaných věcí. Nevyslovený, i když jasný argument byl i vznik časového prostoru pro demokratické strany, aby se konsolidovaly a mohly v kampani porazit Fica a fašisty. Třeba i tím, že Eduard Heger stihne odejít z Matovičovy strany OĽaNO a založit novou stranu – to teď v březnu udělal. A prezidentka si to zjevně vyhodnotila jako přijatelný kompromis. Dnes vidíme, že to ničemu nepomohlo, chaos se prohlubuje a vláda nebyla schopna přijímat opatření, která by zemi posouvala vpřed. Naopak. Máme tu korupční a klientelistické skandály, zbytky nefunkční koalice předkládají šílené návrhy, které jsou ohňostrojem populismu a rozpočtové zvrhlosti. A Robert Fico a fašisti stoupají v průzkumech. Když se premiér Heger konečně odhodlal něco udělat, odešel z OĽaNO a jeho nová strana Demokrati má v průzkumech kolem tří procent. Naopak OĽaNO Igora Matoviče, který musel nadvakrát odejít z vlády – z pozice premiéra a pak i ministra financí –, protože Slovensko vidělo, že je to neschopný, zlomyslný, pomstychtivý, destruktivní člověk, který není reálným politikem, po propadu znovu vyrostlo nad hranici zvolitelnosti.