Zvědavost zvyšuje kvalitu života. Chcete vědět víc?

Představte si, že existuje něco, co zlepšuje vztahy a vytahuje prospěch ve škole i výkon v práci. A jako bonus vás to drží v akci až do pozdního věku. Co hraje prim v našem zdravém rozvoji na začátku života? Co nás posiluje jako živočišný druh? Co pohánělo nejúžasnější objevy lidstva? Zvědavost.  

Spal už někdy někdo na Měsíci?

Zora se jako naschvál zrovna na nic neptá. Nakonec není divu – dítě není cvičené zvířátko, aby na požádání předvedlo, co obvykle dělá od rána do večera. Neposedné modrooké holčičce je pět a půl a na cestě ze školky se s mámou zastavila na pomerančovou limonádu a krabičku slaných tyčinek. Napůl v angličtině vypráví, že dnes s ostatními dětmi vybarvovaly obrázky čarodějnic, a pak se pochlubí vlastnoručně vymodelovanou keramickou želvou.

Zvěsti o tom, že chce o všem pořád něco vědět, Zorka potvrzuje. A na co se tedy ptá? „Na všechno možné,“ konstatuje vážně. „Hlavně na věci, kterým nerozumím.“ Zorčina maminka, překladatelka Elizabet Kovačeva, pak vypočítává, co všechno její dceru v poslední době zajímá. Třeba jestli spal někdy nějaký astronaut na Měsíci. A může se tam vůbec fotit? Jaká slova se rýmují? Nebo jestli existuje zlato, protože slyšela, že prý neexistuje... „V poslední době také hodně pozoruje okolí, pořád se ptá, proč někdo něco dělá,“ říká Elizabet, když si dcerka odskočí na chvíli malovat křídou na chodník. „A taky ji zajímají rozdíly mezi lidmi, proč má někdo nějaký obličej a další člověk úplně jiný obličej, jak se stane, že existují dvojčata a tak. A buď se ptá, nebo něco povídá, takže víceméně nepřetržitě mluví, což je někdy dost náročné.“ Když u nich doma jeden čas bydlely dvě Ukrajinky, došlo i na velmi vážná témata a otázky. „Ptala se třeba, proč je někdo zlý,“ říká Elizabet Kovačeva. „To mě hodně baví, i když někdy není snadné na to odpovědět.“

Pro Zorčinu maminku a další rodiče opotřebované nekonečnou palbou otázek, případně dalšími mnoha projevy dětské zvídavosti, máme dobrou zprávu. „Dítě, které se hodně ptá a je celkově zvědavé, je dítě zdravé, zdravě se vyvíjející,“ shrnuje dětský psychiatr a psychoterapeut Peter Pöthe. Touha všechno poznat, prozkoumat, ohmatat a vyzkoušet pak má ve vývoji lidského mláděte celou řadu funkcí, třeba je motivuje k prvním projevům samostatnosti. Zvědavá jsou samozřejmě také zvířata, což ví dobře každý majitel domácího mazlíčka, vědci nicméně postupně dospěli k závěru, že lidská zvědavost je podstatně složitější. „Lidé mají něco, co většina druhů postrádá – nutkání zkoumat a znát věci, které nemají žádný zjevný nebo praktický účel,“ píše Susan Engel, americká psycholožka působící na Harvardově univerzitě v knize The Hungry Mind: The Origins of Curiosity in Childhood (Hladová mysl: původ zvědavosti v dětství).

Engel nabízí srozumitelnou a univerzální definici zvědavosti – jde o puzení najít vysvětlení něčeho nečekaného a překvapivého. Pro nejmenší děti je nečekané a nové doslova všechno, a protože zatím nemohou mluvit, používají při výzkumu okolí zrak, hmat, ale i chuť. Pokud se někdy zlobíte, že vaše batole strká pořád vše do pusy, včetně věcí nepříliš vábného složení, tady je odpověď. „V ústech máme hodně senzorických vjemů, takže svět skutečně můžete velmi intenzivně vnímat také skrze ně,“ říká Pöthe. Vášeň pro ohmatání a ochutnání světa je taková, že v experimentech vědci změřili, že většině batolat trvá pouhých dvacet vteřin, než se v novém prostředí rozkoukají a vyrazí na průzkum. A jeden z prvních vědců, který ji u dětí v šedesátých letech experimentálně zkoumal – britský psycholog Daniel Berlyne –, zvědavost zařadil po bok nejsilnějších lidských pudů, tedy vedle touhy utišit hlad a rozmnožit se. Nakonec anglický filozof Thomas Hobbes už dávno předtím charakterizoval zvídavost jako „chtíč mysli“.