Zab ho, nebo uteče

Osmnáctiletého Hartmuta Tautze roztrhali v roce 1986 speciálně vycvičení psi pohraničníků přesně 22 metrů od rakouské hranice, když se mladík z východního Německa pokusil uprchnout z komunistického režimu na svobodný Západ. Osmapadesátiletého západoněmeckého příslušníka policie Johanna Dicka rozstřílela tříčlenná česká hlídka pohraničníků v tom samém roce na hranici s Německem. Považovala ho za „narušitele hranic“, ale byl to tragický omyl. Čeští strážci hranic se v tu dobu při pátrání po jiných uprchlících ocitli 400 metrů v německém vnitrozemí a vystříleli ze samopalů skoro 500 nábojů po muži, který byl v tu dobu na procházce kousek od domu, kde bydlel. Dvaatřicetiletý František Faktor se rozhodl uprchnout z nesvobodného režimu v roce 1984. Podařilo se mu překonat sérii tří vysokých ostnatých plotů a dostal se až na rakouské území. Hlídka českých pohraničníků na něj přesto zahájila palbu, ze samopalů padla série výstřelů a František Faktor byl jimi těžce zraněn. Čeští pohraničníci ho ponechali osudu. Faktora našli za pět dnů rakouští policisté – zemřel následkem krvácení a prochladnutí a rakouští lékaři konstatovali, že včasná pomoc by mu zachránila život – o ni se čeští strážci hranic nepokusili.

Minulý týden začal v Praze soud, který projednává žalobu na někdejšího ministra vnitra komunistického Československa Vratislava Vajnara za zneužití pravomoci. Výše zmíněné události jsou stručné popisy tří případů ze šesti, při nichž byli na hranicích zabiti nebo zraněni uprchlíci za svobodou a na nichž nese podle názoru českých žalobců spoluvinu Vratislav Vajnar. Před stejným soudem měli spolu s Vajnarem stát další komunističtí bossové Miloš Jakeš a Lubomír Štrougal, ale ti ještě před zahájením procesu zemřeli.

Soud s členem nejvyšší a všemocné totalitní instituce, ústředního výboru komunistické strany, je pravděpodobně posledním pokusem, jak najít spravedlnost a trest pro viníky smrti 282 lidí, kteří byli v letech 1948–1989 na československých hranicích zastřeleni, zabiti psy nebo elektřinou, pouštěnou do hraničních plotů. Česká justice, ale především občanské aktivity se pokoušejí o spravedlivé vyrovnání s těmito zločiny už od počátku devadesátých let a na „případu Vajnar“ můžeme popsat s jakým výsledkem.