Vydáme si to sami

Českému knižnímu trhu dominují velcí vydavatelé. Žánrovou pestrost mu dodávají ti malí, již vydají třeba jen deset dvacet knih ročně. A pak jsou tu úplně nejmenší – samovydavatelé, tedy autoři a autorky, kteří si své knihy vydávají sami. Často v nákladu pouhých pár desítek kusů. Nebo naopak v desetitisících.

Důvody, které je k tomuto dobrodružství vedou, mohou být ekonomické: samovydavatel se o zisk nedělí s nakladatelem, někdy ani s distributorem, pokud své knihy sám nejen vyrábí, ale také prodává. Primární motivací bývá také snaha udělat si všechno po svém. Zní to lákavě, znamená to ale spoustu organizační práce, navíc s rizikem, že bez konzultace se zkušenými redaktory a vazby na distribuci člověk na cestě k vysněné knize zabloudí – nebo dojde až na vrchol.

Na co by jinak nebyl čas

Přes nepříznivou ekonomickou situaci v posledních letech je český knižní trh stále velmi pestrý. Podle pět let staré studie zveřejněné literárním vědcem Jiřím Trávníčkem jsme byli celosvětově na čtvrtém místě (za Velkou Británií, Tchaj-wanem a Slovinskem) v počtu vydaných titulů na tisíc obyvatel. Dělalo to 1,7 titulu, informace o tom, jak se situace změnila po covidové pandemii a v probíhající ekonomické recesi, nejsou zatím k dispozici. Jak potvrzuje předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů Martin Vopěnka, neexistuje u nás ani evidence autorů, kteří se rozhodnou pustit do vydání své knihy na vlastní pěst. Nevíme tedy, jestli počet samovydavatelů roste, nebo stagnuje. Rozhodně tu ale takoví nadšenci jsou. V čele s těmi veleúspěšnými.

V současné době obsazují nejvyšší příčky žebříčků prodejnosti knihy Karin Lednické. Šikmý kostel, Životice – tyto tituly patří k nejžádanějším. V žebříčku distribuční sítě Kosmas byly Životice třetí nejprodávanější knihou loňského roku, autorka si ji přitom vydala sama. Stejně jako svou prvotinu Šikmý kostel. Jako nakladatelka s ní před třemi lety nevstupovala na neprobádané území. Naopak, měla už pětadvacetiletou nakladatelskou zkušenost, když se její předchozí nakladatelství Domino s úspěchem věnovalo thrillerům a detektivním příběhům.

Domino prodala Albatrosu, největšímu českému nakladatelskému domu. A vlastní práce nyní vydává pod hlavičkou Bílá vrána. „Své knihy jsem se rozhodla vydávat samonákladem, protože jsem chtěla mít jistotu, že u nich bude věnována pozornost každému detailu – od pečlivé redakce přes volbu papíru až po funkční distribuci. Ve velkých zavedených nakladatelstvích na to často nebývá čas,“ vysvětluje Karin Lednická. Výrazný prodejní úspěch nečekala, doufala, že se jí podaří prodat první náklad, tedy dva tisíce výtisků. Dnes jde už o mnoho desítek tisíc prodaných kusů. Témata, kterým se Lednická jako spisovatelka věnuje, přitom patří k těm opravdu závažným. Zamýšlená trilogie Šikmý kostel (zatím vyšly dva díly) zachycuje osudy obyvatel těžce zkoušené Karviné v 19. a 20. století. V Životicích pak zaznamenala masakr stejnojmenné obce na sklonku druhé světové války.

Dosáhla by Lednická takového úspěchu, kdyby se o své knihy nestarala sama? „To samozřejmě nevím. Mám-li odhadovat, řekla bych, že spíše ne. Protože ve velkém nakladatelství by sotva mohli věnovat knize takovou péči, jakou jsem jí věnovala já,“ uvádí Lednická. Činnost spojená s nakladatelstvím ji sice odvádí od autorské práce, ale pro ni to představuje svým způsobem odpočinek: „Zapojuje se při tom netvůrčí polovina mozku.“ Kdyby jí přišla nabídka na odkup nakladatelství, zdvořile by odmítla: „Bílá vrána není na prodej.“ Malé samonakladatelství tak bude i nadále vydávat jednu z nejúspěšnějších současných českých spisovatelek.