Ten, který nepodepsal

K řadě kvalitních vědeckých biografií komunistických pohlavárů různého ražení vydaných v poslední době – jmenujme Gustáva Husáka, Ladislava Štolla, Ladislava Novomeského či Luisu Landovou-Štychovou – nyní přibyl rozsáhlý životopis Františka Kriegla. Jeho autor Martin Groman již dokázal historické nadání zdařilou monografií věnovanou dalšímu z těžko zařaditelných komunistů a chartistů Stanislavu Budínovi (ÚSTR, 2016). I v novince autor osvědčil novinářské dovednosti a navzdory rozsáhlosti nového, téměř šestisetstránkového životopisu (původní rukopis byl prý ještě mnohem delší) se kniha skvěle čte. A připomíná, že biografie je prominentním žánrem dějepisectví. Právě díky životopisům konkrétních osobností můžeme nahlížet ambivalenci lidské existence a oprošťovat se od černobílého nahlížení minulosti, stejně jako od povýšeného hodnocení předků z pozic generálů po bitvě.

Malý diktátor

„Jako jediný v srpnu 1968 v Moskvě odmítl přijmout okupaci,“ stojí na pamětní desce na domě ve Škrétově ulici v Praze. Více než sedm desítek let života je tu vtěsnáno do krátké věty, díky níž si dnes ti, kterým jméno Kriegel něco říká, vybaví jednoho z důležitých aktérů dějin komunistického Československa. Zároveň to byl člověk, který se setkal s tolika formami třídního, rasového nebo koloniálního útlaku, že to z něj udělalo přesvědčeného komunistu, jenž patrně nikdy nezapochyboval o nadřazenosti socialismu nad kapitalismem.