Minařík to prý nemyslel vážně

Někdejší agent a později důstojník StB Pavel Minařík byl obviněn z přípravy atentátu na budovu Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. Prokuratura předala 3. května soudu obžalobu. Po dvou letech tedy skončilo vyšetřování případu agenta, který chtěl v sedmdesátých letech „aspoň na čtrnáct dnů“ přerušit vysílání tzv. štvavé stanice. Žaloba se odvolává na svazky a mikrofiše, které obsahují zprávy posílané agentem Minaříkem československé rozvědce a svědecké výpovědi jedenadvaceti zaměstnanců bývalé I. správy SNB: všechny dokumenty podle prokuratury dosvědčují, že atentáty Minařík skutečně plánoval. On sám se k tomu nakonec při výsleších přiznal.

Obžaloba konstatuje, že Minařík odešel do Německa v roce 1969. V tu dobu už pracoval pro StB jako placený agent s krycím jménem Ulyxes. V létě následujícího roku se ve Vídni sešel se svým řídícím důstojníkem z Prahy, Jaroslavem Lisem. Při této schůzce mu předložil písemný návrh na „destrukci“ budovy Svobodné Evropy, kde byl zaměstnán. Akci chtěl provést osobně. Jaroslav Lis s jeho návrhem souhlasil a vyžádal si podrobné dokumenty. Při další vídeňské schůzce v roce 1971 už existovala akce StB nazvaná Panel – Minařík předal J. Lisovi plány budovy a návrh na zničení tzv. Master Controll Room (MCR), kde byla uložena vysílací technika Svobodné Evropy. Řídící důstojník Minaříkovu aktivitu opět schválil, ale chtěl ještě podrobnější dokumentaci. V roce 1972 se v rádiu změnil systém práce a Minařík už neměl přístup do MCR. Proto na červencové schůzce s J. Lisem navrhl, že umístí nálož na vozík uklízečů, který stával u místnosti MCR. Vzhledem k tloušťce zdi by škody na vysílacím zařízení byly prý nedostatečné a návrh byl zamítnut. Lis navíc doporučil akci odložit na dobu, až skončí mnichovské olympijské hry. O čtyři měsíce později se Minařík ve Vídni setkal s Lisem znovu. Přišel s podrobným plánem, jak umístit nálože do krytů elektrického vedení, aby byl MCR poškozen. Akci při dvou vídeňských schůzkách v roce 1973 opět urgoval. Jaroslav Lis prý tvrdil, že mezinárodní situace není pro okamžité provedení atentátu vhodná. Minařík potvrdil své rozhodnutí provést pumový útok i při své ilegální návštěvě Prahy v létě 1974 a podle dokumentů jej naposled připomněl 16. července 1975. To už pracoval pod krycím jménem Pley. V roce 1976 byl Minařík z Německa odvolán a odjel studovat do Kyjeva – tentokrát pod krycím jménem Neumann.

Překvapivá na celém případě je jediná věc: obžaloba obsahuje pouze důkazy, které vyšetřovatelé znali už v září 1991. Je tedy záhadou, proč Minařík nebyl tehdy obžalován. Podle tiskového mluvčího generální prokuratury (GP) Milana Hulíka se vyšetřování kauzy Minařík zpozdilo vinou předchozího vedení GP. Prý se zjišťovaly věci, které neměly s případem nic společného. Pátralo se například po jeho poslání v Kyjevě. Osm měsíců se čekalo na německý spis o Minaříkovi, který se po příchodu ještě nějaký čas překládal. Ani tento spis nepřinesl do případu žádný nový fakt. Němci prý v souvislosti s návrhy pumových atentátů o Minaříka zájem neprojevili. Minařík je stíhán za obecné ohrožení podle paragrafu 179 odst. 1, 2a, 3a. Nejvíc mu přitížil fakt, že ve svých plánech nepočítal s „anonymní telefonickou výstrahou“, která by zaměstnance Svobodné Evropy předem upozornila, že je v budově bomba. Chtěl to udělat pouze podle plánu z roku 1972. Dokonaný trestný čin mohl způsobit smrt řady lidí a podle zákona se na něj vztahuje promlčecí lhůta dvacet let. Agent Ulyxes může být za „vlasteneckou činnost“ (jak své působení ve Svobodné Evropě nazval) odsouzen ke dvanácti až patnácti letům vězení. Minařík na svou obhajobu uvádí, že jeho plány nebylo možné brát vážně: prý je technický antitalent.  Respekt 18/1993