Drahá maminko, zemři

Záblesky problikávají temnotou a zvolna sílí, stejně jako tlumené hlasy. Divákovi záhy dochází, že sleduje porod z pohledu dítěte. Sám se s ním dere na svět. Vysvětlující hlas doktora přerušuje rozrušený křik matky obávající se o synův život. Ustane, až když se po plácnutí na promodralé tělíčko ozve pláč. Následuje střih a novorozeně je psychicky rozložený čtyřicetiletý muž jménem Beau Wasserman, který čeká na další sezení s terapeutem. Pupeční šňůru doktor přestřihl, ale to ještě nic neznamená.

Nejnovější snímek amerického režiséra Ariho Astera se jmenuje On se bojí (Beau Is Afraid). Sám Aster ale nemá ve svých filmech strach z ničeho. Ani z porodu, ani z obřích varlat a penisu schovaných na půdě v domě hrdinovy matky coby freudiánský obří maňásek, symbol chybějícího otce, kterého matriarcha vytěsnila. Konfrontace přichází v závěru a diváka spíš rozesměje nebo rozruší, než aby ho překvapila. V té chvíli totiž za sebou už bude mít intenzivní dvě a půl hodiny, kdy je možné vše. Není jasné, co je realita a co je noční můra odehrávající se v hrdinově hlavě.