Album týdne

Obrovskou porci citlivosti a křehkosti přináší nové album Je krásný indiepopové šestice Parta vynikajících lidí, která je soustředěná kolem zpěváka, textaře a programového ředitele Radia 1 Zdeňka Lichnovského. Navazuje na tři roky starý debut, a přestože by název kapely i desky mohl sugerovat, že se tu klade důraz na toxickou pozitivitu, za všemi superlativy se skrývá velká porce melancholie a pochybností.

„Až konečně procitnu z vlastních myšlenek o konci světa, vezmu holky na vejlet za jarním sluncem starýho sídláku,“ zpívá Lichnovský ve skladbě Křižíkova fontána a je to jeden z mnoha momentů na albu, v nichž se snaží soustředit na to, co mu táhne hlavou a jak ty myšlenky pojmout a utřídit si je. Motivy informačního zahlcení, ale i on-line sdílení (skladba Newsletter) se prolínají s neustálou roztěkaností, nesoustředěností a stresem digitální doby. „Já vím, já vím, že to zvládnu i bez koukání do mobilu... Už zas dělám deset věcí najednou,“ konstatuje v Rozloučení. O kus dál ve skladbě Cosi přijde na přetřes maskulinita: „Nikdy nebudu mužem svejch vzorů a nikdy nebudu mužem, protože nechci,“ zpívá Lichnovský odmítavě, ovšem cíleně neagresivně. Což je dáno i tím, že na celém albu situuje svůj hlas do vyšších poloh, které umocňují odhalenost textů.

V některých okamžicích zní Parta vynikajících lidí jako městský protipól do přírody obrácených Zrní. Kapela se přitom snaží, co to jen jde, vyhýbat se rockovým klišé a maskulinní předvádivosti. To podtrhuje sound alba, o nějž se producentsky postaraly dvě nejvýraznější osobnosti současné alternativní scény – Tomáš Tkáč a Tomáš Havlen. V projevu Party vynikajících lidí na povrch neprosvítá bolestínství nebo ublíženost, protože Lichnovský má fantastickou schopnost působit podivuhodně optimisticky a vstřícně, i když zpívá o prožívaném smutku nebo stresu. Neříká si o lítost nebo soucit, ale o vyslechnutí a porozumění, což je často to nejdůležitější. I proto se dá o albu Je krásný s klidem říci, že je krásný.