Skvělá zpráva pro literaturu

Vsadit si před pár měsíci na vítězství Viktora Špačka v soutěži Magnesia Litera o nejlepší prózu roku by bylo vskutku odvážné. Nemluvíme o jeho autorských kvalitách, ale o šanci. Vždyť jasnou favoritkou byla Kateřina Tučková. Za román Bílá Voda dostala Státní cenu za literaturu, Host, který monumentální svazek vydal, oznámil, že se ho loni prodalo přes 100 tisíc výtisků, knihou roku ho vyhlásily ankety Lidových novin i Deníku N. Čekalo se, že na jaře vyhraje i Magnesii Literu. V próze a nejspíš i celkově.

Jenže celkově minulý týden vyhrála básnická sbírka Miloše Doležala Jana bude brzy sbírat lipový květ a v próze právě Špaček s povídkovou sbírkou Čistý, skromný život. Tučková nebyla do soutěže porotci ani nominována. Špačkovy povídky vydal taky Host, loni se jich ale prodalo jen 500 výtisků. Znamenají výsledky soutěže, že se nedokážeme shodnout, co je v české literatuře nejlepší, a měli bychom si tedy z toho dělat hlavu? Naopak, je to skvělá zpráva.

Prostě autor

V historii Magnesie Litery bychom těžko hledali ročník, jehož výsledky by byly tak překvapivé jako letos. Poezie celkově nezvítězila čtrnáct let. Naposledy (a taky poprvé) se této pocty dostalo Bohumile Grögerové, tehdy sedmaosmdesátileté klasičce. Doležalovi je dvaapadesát a veřejnosti byl dosud známý hlavně jako publicista věnující se odkazu mučedníka komunistického režimu, faráře Josefa Toufara. V aktuální sbírce se pustil do intimnějšího prostoru: v básních reflektuje úmrtí své ženy Jany.