Fotbal ve službě diktátora

Barca, nebo Real? Který fotbalový klub více těžil z režimu Franciska Franka, jenž po občanské válce ovládl mezi lety 1939–1975 Španělsko? Dodnes palčivou otázku, na níž asi nikdo není schopen přinést jednoznačnou odpověď, minulý týden znovu nastolil předseda katalánského klubu FC Barcelona Joan Laporta. Na dvouhodinové tiskové konferenci věnované korupčnímu skandálu kolem uplácení rozhodčích (podezření míří na jeho klub) prohlásil, že tradiční rival Real Madrid (který na adresu korupčních skandálů vydal stanovisko, že se cítí Barcelonou „poškozen“) byl v minulosti španělským diktátorem nemístně protežován. „Říkají, že se cítí ze sportovního hlediska poškozeni. Tohle říká klub, jenž byl považován za ,klub režimu‘,“ řekl doslova barcelonský předseda.

„Bílý balet“ zareagoval velmi aktivně. Klub, který si v komunikaci s veřejností obvykle vystačí s několika větami, zveřejnil více než čtyřminutové video nabízející pozorovateli neznalému španělských dějin přesvědčivý obrázek o tom, že to byla právě Barcelona, která z Frankovy epochy těžila. Materiál končí sugestivní otázkou: „Který klub byl klubem režimu?“ O reakci se postarala katalánská vláda, která video označila za „fake news“ a vyzvala madridský klub, aby jej stáhl.

Jak jsme již naznačili, spor na tomto prostoru nejsme schopni vyřešit. Můžeme se od něj však odrazit k další problematizaci klišé, podle něhož „politika do sportu nepatří“. Emoce vzbuzené tiskovou konferencí a následným videem samozřejmě nejsou jen sporem o dávnou minulost. Kontext, který tvoří (za Frankova režimu silně potlačovaná) touha mnoha Katalánců po autonomii na centru – tedy Madridu –, reprezentovaný oběma mužstvy, je stále aktuální, stejně jako je zvenčí jen stěží uchopitelný. Rivalitu obou klubů provází desetiletí a dodnes ji zásadně formuje. Při pohledu na současnou Evropu nenajdeme mnoho dalších „derby“, která by v sobě ještě nesla podobně silné a autentické emoce. Duely slavných rivalů při pohledu zdálky ovládá spíše sportovní a obchodní rovina, původ rivality bývá zapomenut. Což je možná uklidňující zpráva.