Dělníci kultury

„Nechte hrát Prague Selection,“ napsal v roce 1984 na trafostanici pražského sídliště Jižní Město kdosi, kdo věděl, jak se řekne anglicky Pražský výběr, tou dobou zakázaná kapela hudební nové vlny, čili „new wave“, jak neznámý pisatel neopomněl pod nápisem dodat. Víme to díky snímku Jaromíra Čejky, fotografa neodmyslitelně spojeného právě s budováním Jižáku. „Čejka nefotografoval jen pustotu Jižního Města, ale i pustotu historické Prahy – symbolicky prázdná poštovní schránka s vyvrácenými dvířky. Zvonky bez uvedení jmen. Lavička připoutaná ke kanálu. Utahaná ubohost i dalších českých měst: zanedbaný Žamberk s nápisem Socialismus zvítězil,“ píše teoretik Michal Janata v Čejkově Kantem čerstvě vydané monografii Stopy. A dodává, že fotograf zároveň zdokumentoval i absurdnost „raného pseudokapitalismu“, což dokládá třeba snímek koně zapřaženého na Vysočině do půlky trabantu.

Kam Čejka přišel, tam uměl najít „nesrovnalosti“, jak tomu v knize říká básník Jaromír Typlt: „Bohužel někdy potřebujeme i několik desetiletí, než dokážeme ostře uvidět, že něco přímo tlouklo do očí. Jak je možné, že si na to oči tak zvykly a nic zvláštního ani nezaznamenaly? Najednou se nestačíme divit.“ Televize postavená na vystřílených tankových nábojích v mladoboleslavských kasárnách opuštěných Rusy. Ornamentální bodce střežící vrchol betonového plotu novostavby v Nebušicích. Kluci hrající si v Sadské s plastovými atrapami videokamer. Zrající zajíc s koroptví pověšení v Praze pod oknem s nápisem „Ahoj“. Domy zabalené do bílých umaštěných plachet, pod nimiž čekají v Ústí nad Labem na svou demolici.

Ke každému snímku Čejka připojoval údaj o místě jeho pořízení. Tím víc jeho fotky vypovídají o naší nedávné, leckdy i současné nesrovnané realitě. A budou vypovídat dál, i když další nové už bohužel nevzniknou. Jaromír Čejka těsně po vydání monografie, v den svých šestasedmdesátých narozenin předminulý víkend zemřel. Dívejme se tedy mnohem bedlivěji kolem sebe, tento skromný fotograf už to za nás neudělá.