SPD a fašismus

Když nám přišla loni žaloba od SPD Tomia Okamury na tento text v rubrice Minulý týden: „Přesvědčivých 100 procent hlasů dostal při volbě nového předsedy parlamentního fašistického hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury dosavadní držitel této funkce a jediný kandidát Tomio Okamura“, odpověděl jsem našemu právníkovi následující:

Straně SPD se za termín „parlamentní fašistické hnutí“ použité v názorové rubrice Minulý týden omlouvat nebudeme. Žalobu SPD dokonce vítáme, protože to umožní veřejný soud, který bude muset zodpovědět, nakolik jsme schopní a zejména ochotní se bránit podobným politickým silám.

Termín fašistické hnutí používáme v názorových textech, protože chceme ilustrovat rizika, která jsou spojená s hnutími, jež šíří nenávist, strach z odlišnosti, vyvolávají neustálý pocit ohrožení. „Musíme se mít na pozoru, aby se znovu nezapomnělo na význam těchto slov. Ur-fašismus je stále mezi námi, mnohdy v civilním hávu. Jak pohodlné by pro nás bylo, kdyby někdo vystoupil na mezinárodní úrovni a prohlásil: ‚Chci znovu zprovoznit Osvětim, chci, aby se na italských náměstích opět konaly přehlídky černých košil!‘ Bohužel, život není tak jednoduchý. Ur-fašismus se může vrátit v té nejnevinnější podobě. Naší povinností je strhnout tuto masku a namířit prstem na každou z jeho nových forem – den co den, všude na světě,“ napsal jeden z největších filozofů naší doby Umberto Eco (Migrace a nesnášenlivost, Věčný fašismus).

Máme tu dvě tváře SPD. Jedna se ukazuje jako klasická demokratická strana. Využívá všechna práva ke své obraně, včetně žalob, jako je tato. Pak je ale druhá, temnější. Kdy jednotliví politici SPD slibují násilí, případně se snaží přivést své stoupence k větší radikalizaci. Máme dost důkazů, pár jich je zmíněno níže.

V žalobě SPD na týdeník Respekt se jasně píše: „Dobrá pověst žalobce je vzhledem k jeho povaze nepostradatelným předpokladem pro udržení si své voličské základny, stejně jako pro získávání nových členů a voličů.“ Pro SPD jsou novináři hlavní hrozbou, protože upozorňují na její chyby, skandály a dodávají potřebný kontext. Pokud se jí bude ustupovat, bude moci dále uměle budovat svou fiktivní dobrou pověst. Je ve veřejném zájmu, aby novináři přinášeli informace, analýzy i názory, které umožní veřejnosti pochopit, co s sebou nese politika SPD. Jinak se fašismus vrátí.

Umberto Eco zmiňoval, že noví fašisté nebudou tak hloupí, aby řekli, kdo jsou. Musíme tedy sledovat konkrétní akce, výroky. Když například probíhal soud s teroristou Jaromírem Baldou, který se účastnil politických akcí SPD, soudce Jiří Wažik konstatoval: „Nepřehlédnutelným faktorem je otázka manipulace veřejně vystupujícími osobami, které důvěřivost a strach osob, jako je obžalovaný, využívají ve svůj prospěch. Do manipulace se obžalovaný jednoznačně dostal, je určitým způsobem její obětí. Nicméně to neznamená, že za své jednání není trestně ani lidsky odpovědný. Měl použít víc kritického myšlení.“ Bylo by selháním novinářů, kdyby se nepokoušeli jasně označit to, kam agresivní politika SPD vede. Pokud bychom se omlouvali, stali bychom se spojenci SPD při šíření jejich politiky.

Tolik zpráva pro našeho právníka. Následoval dlouhý seznam příkladů kroků SPD. Vyzývání k násilí některými členy, k likvidaci menšin, šíření xenofobie, nenávisti, vůdcovská organizace strany… vedly k verdiktu: „Soud tak po zhodnocení všech okolností případu dospěl k závěru, že použití výrazu ‚parlamentní fašistické hnutí‘ je v souladu s požadavkem proporcionality.“

A vzhledem k tomu, že se SPD neodvolala, je rozsudek pravomocný.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor