Stůl pro jednoho

Paní V. vejde do restaurace a mračí se. Je sama. Požádá o stůl pro jednoho. Číšník demonstrativně sklidí příbor z druhé strany stolu. Paní V. se mračí ještě víc – asi jí vadí zamilovaná dvojice u vedlejšího stolu. Celý restaurant je ostatně obsazen skupinkami hostů a všichni se výborně baví. Jen paní V. se mračí jako bubák. A divíte se? Bude jíst úplně sama. Což je politováníhodné a velmi, velmi smutné. I když sólové stolování je trend.

Ano, v příštím roce bude hostů, jako je paní V., zřejmě více. Očekává se, že stále více lidí bude navštěvovat restaurace samo. A nejen proto, aby zhltli polední menu. Přijdou si vychutnat dobré jídlo pouze ve vlastní společnosti. Musí se na to ovšem nachystat restaurace i sami strávníci.

Pro restaurace je to ještě celkem jednoduché. Zhruba postačí, když si řeknou, že jedna útrata je lepší než žádná, přestanou sólo hosty usazovat k záchodkům a dívat se na ně jako na zvláštní úkaz. A možná jim nabídnou i sezení, které vyhoví jejich situaci – například u velkého společného stolu, které jsou trendy už nějakou dobu, nebo u stolku s výhledem z okna.

Víc práce však budou mít hosté. Musejí se poprat s hluboce zakořeněnou představou, že sám do restaurace chodí jenom člověk, kterého nemá nikdo rád. Myslí si to jistě i zamilovaná dvojice odvedle a všechny ty veselé party u dalších stolů. Jenže ty se dobře baví a nemají čas se tím zabývat. O to víc to doléhá na člověka, který sedí sám u stolečku u záchodků, připadá si vyřazený a zoufalý a…