Souřadnice násilí

To jméno slyšel snad každý. Salem. Nemusíte nic vědět, a přece ve vás název zapadákova nedaleko Bostonu vyvolá zlověstný pocit. V populární kultuře jej patrně nejvíce proslavila divadelní hra Čarodějky ze Salemu od Arthura Millera, která se v devadesátých letech dočkala i poměrně úspěšné filmové adaptace. Zdaleka však nejde o jediné dílo pojednávající o městečku a dříve stejnojmenné vesnici Salem (dnes Danvers) – na Wikipedii je k nalezení celé heslo věnované přehledu literárních, divadelních nebo filmových titulů o jejích dějinách, přičemž první salemská kniha vyšla už v roce 1820. Salem je nerozlučně spojen s americkou, potažmo západní kulturní tradicí.

Termín dějiny ovšem možná není úplně přesný. Téměř všechna umělecká ztvárnění i odborná pojednání se soustředí hlavně na období kolem roku 1692, kdy tamní komunitu ochromily čarodějnické procesy, které se do té doby americké pevnině víceméně vyhýbaly. Avšak zatímco v Evropě tou dobou už několik staletí stará „tradice“ honu na čarodějnice byla téměř otevřeně lidovým soudem nad „nepřizpůsobivými“, v jejichž určování měla hlavní slovo církev, v Salemu vzešla nařčení z černé magie z nitra naoko spořádané puritánské komunity. Pod povrchem zbožnosti a přísných pravidel bublala mezi obyvateli taková animozita až vyhřezla v podobě institucionálního násilí – vězení a poprav.

Je v lecčems příznačné, že první obviněnou v těchto hysterických procesech byla nebílá otrokyně: rodiče prý navedli děti, aby ji nařkly ze…