Pan Chin a pan Lin

Člověk nedorazí do práce dojatý každý den, mně se to ale nedávno stalo. Po cestě MHD jsem si totiž pustil nedělní vydání podcastu Daily deníku The New York Times. Zástupce šéfredaktora Sam Dolnick v něm vypráví pečlivě vyinvestigovaný příběh dvou newyorských bezdomovců. Což je samo o sobě docela fascinující.

Pan Tin Chin a pan Mo Lin se potkali v azylovém domě. Cesty obou Američanů čínského původu na dno společnosti byly naprosto odlišné. Pan Chin se v USA narodil, pracoval jako imigrační úředník, jenže se nechal zkorumpovat. Skončil ve vězení, ztratil středostavovskou rodinu, majetek i střechu nad hlavou. Na ulici si svou minulost nesl jako tajemství.

Pan Lin uprchl z Číny ze strachu před represí, roztrhal pas a s ním i identitu a stal se ilegálním přistěhovalcem, který ani neumí anglicky. Chin si ho v azylovém domě všiml jednoduše proto, že tam byli jediní dva Číňané. „Klesl jsem až na dno, ale tenhle je na tom ještě hůř,“ pomyslel si prý. Následuje příběh hlubokého přátelství a vykoupení, nebo jakési jeho varianty. Stručně: oba muži se několik let potulovali po New Yorku spolu. Za peníze z Chinovy podpory si kupovali fishburgery a hot dogy. Chin ukázal Linovi žraloky v mořském akváriu a tygra v zoo. Společně se nechali vyfotit se Santa Clausem a Lin nadpřirozené bytosti sdělil své přání získat zelenou kartu. Byli tak nerozluční, že je mnozí považovali za sourozence. Pak jednoho dne dostal Lin v azylovém domě strašnou nakládačku od dalšího bezdomovce. A Chin z toho…