Má se za to, že státy říkají pravdu
S Ladislavem Mikem o uzavření globální dohody o ochraně přírodní rozmanitosti
Jako vedoucí evropského týmu máte za sebou úspěšné vyjednávání na celosvětové konferenci OSN o biologické rozmanitosti COP15 v Montrealu, a za výsledek vás chválí dokonce i hyperkritický Greenpeace. Nejste z toho jako vládní úředník nervózní?
Upřímně řečeno nejsem. Při jednání šlo o to přijmout cíle, které se dají kontrolovat, měřit. A pochvala zřejmě směřuje tímhle směrem. I Greenpeace by jistě čekal nějaké širší a vyšší cíle, ale myslím, že základní princip se podařilo naplnit.
Jaká byla vaše role?
Byl jsem vedoucím české delegace, a protože Česká republika byla předsednickou zemí Evropské unie, tak jsem měl na starosti koordinaci evropského přístupu a vyjednávání za celou EU.
Jak to vypadalo v praxi?
Funguje to tak, že máte evropský tým, který půl roku dopředu nebo i déle dojednává startovní pozici na úrovni Evropy. Na konferenci jsem pak mluvil za Evropu na plenárních schůzích a řídil práci odborných vyjednavačů, kteří měli své vlastní expertní týmy. Ti reagují na podněty přicházející od dalších zemí. A důležité je, aby se u všeho našla shoda všech členských zemí EU, protože Evropa vystupuje s jedním společným pohledem na věc.
Zmínil jste snahu schválit měřitelné cíle. Jak bude možné měřit, zda jednotlivé země skutečně směřují k ochraně 30 procent pevniny a moří, jak se dohodlo?
V zásadě není moc velký problém měřit plochu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
