Vězení pro šamany z Moravy

Prezident Miloš Zeman udělí milost polskému manželskému páru Jaroslawovi a Karolině Kordysovým, kteří byli odsouzeni k osmi letům vězení za nelegální obchody s psychotropním nápojem, informoval ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). O milost pro manžele dříve Zemana požádal předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek. Trojice si podle obžaloby od roku 2015 do předloňského října nechávala z Peru posílat koncentrát nápoje ayahuasca, který obsahuje v Česku zakázanou halucinogenní látku DMT. Vrchní soud v Olomouci nedávno zvýšil trest Karolině Kordys, kterou původně ostravský krajský soud poslal do vězení na 5,5 roku; jejímu muži naopak trest o půl roku snížil. Zeman už před prezidentskými volbami v roce 2013 řekl, že milosti bude dávat jen ve striktně omezeném okruhu humanitárních případů. Jako podmínky si stanovil to, že pachatel nesmí mít na svědomí závažný trestný čin, musí mít závažné zdravotní problémy a zajištěné rodinné zázemí. Tyto zásady několikrát nesplnil, omilostnil například doživotně odsouzeného dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka. Při této příležitosti výjimečně odemykáme reportáž o případu manželů Kordysových a české justici z letošního února.

Z rozlehlé zahrady domu na konci vesnice Heřmanice je široký výhled na zvlněnou krajinu Oderských vrchů, na pastviny, louky a lesy. Místní tomu místu říkají „nejhezčí v Heřmanicích“ a idylický dojem z obydlí s ovocnými stromy vystrčeného z vesnice do otevřené krajiny ještě umocní domácký výjev ve dveřích: návštěvu zve dál dlouhovlasá, křehká mladá žena s mírným úsměvem a plachým pohledem, jíž se o nohy věrně otírá pes, stejně jako kočky na zahradě nalezenec. Dojem harmonie pokračuje i v dokonale uklizené, útulné kuchyni, na stole voní ovocný čaj, na kanapi je položená kytara, u zdi stojí harfa. Atmosféra v domě je ale jiná.

„Mám teď pořád ze všeho strach,“ říká Karolina Kordys polsky a popisuje těžkou noc, další v řadě, kdy ji přepadají noční děsy. Je tu na ně sama. Její manžel byl doma naposledy předloni 15. října nad ránem a záběry těch posledních chvil obletěly internet a televize: Jarosław Kordys na nich leží v předsíni na zemi, obličejem dolů, na sobě bílé tričko na spaní a zelené trenýrky, ruce za zády v želízkách. Video s dramatickým hudebním podkresem nazvané „Záběry pro média“ ukazuje komando policejních a celních ozbrojenců v helmách s puškami a pistolemi v rukou, jak procházejí za svitu baterek dům místnost po místnosti a zatýkají jeho obyvatele. Spolu s Jarosławem a Karolinou skončil po zásahu ve vazbě i jejich kamarád a spolumajitel domu Piotr a policisté si odtud odnesli také sklenici zaplněnou necelými čtyřmi decilitry hnědé kapaliny obsahující výtažek z peruánské liány ayahuasca a lístků dalších bylin z jihoamerické džungle; laboratoř později určila, že nápoj obsahuje látku DMT ze seznamu zakázaných látek. Karolina vyšla z vazby po necelých pěti měsících, Jaroslaw je v ní dosud.

Karolina, Jarosław a Piotr stanuli před českou justicí v roli organizované zločinecké skupiny obchodníků s drogami s hrozícím trestem v sazbě 10–18 let ve vězení, což je v českém zákoně i základní sazba za vraždu. Poslední lednový týden letošního roku ostravský soud jejich případ v první instanci nepravomocně uzavřel: Piotr, spolumajitel domu, odešel s podmínkou, Karolina s trestem pět a půl roku za mřížemi a jejího manžela Jarosława poslal soud do vězení na 8,5 roku. To vše za „nelegální obchody s psychotropní látkou“ připravovanou podle tisíce let staré receptury peruánských léčitelů, kterou manželé podle soudu podávali účastníkům svých terapeutických sezení ve stylu obřadů; Jarosław je vedl a Karolina ho doprovázela zpěvem, tancem a hrou na hudební nástroje, „s cílem obohacení“. Kromě trestu ztráty svobody soud nařídil i propadnutí jejich domu a vyhoštění z Česka.

„Možná se to děje, aby nás to nějak vnitřně posílilo,“ říká Karolina a poprvé se v kuchyni rozpláče, „ale je to zlé. Vždyť si teď všichni myslí, že jsme nějací zločinci, i když jsme žili dobře a pomáhali lidem, kteří nám za to děkují.“

Prohloubený zážitek

Jednatřicetiletá Karolina potkala svého budoucího manžela před sedmi lety, seznámila je jejich známá – doporučila Jarkovi, že tahle žena je přesně pro něj, laskavá, soucitná, duchovně založená, cvičí jógu, medituje. Když Karolina líčí, jak se před třemi lety vzali na hoře v jihoamerických Andách a oddával je místní šaman a jak to byl na tom 4500 metrů vysokém kopci, na který si pro manželství vylezli po svých, krásný okamžik, zazvoní na stole mobil. Volá jí z věznice manžel – má na to každý den 20 minut a snaží se telefonáty dělit mezi ni a své staré rodiče v Polsku. Karolina dává telefon k uchu novinářské návštěvě.

Jarosław, stejně jako jeho žena, mluví o tom, že jejich rituály pomáhaly lidem zbavit se závislostí na drogách, alkoholu nebo hazardní hře, zbavovaly je úzkostí a depresí a znovu je stavěly na nohy. Zpěv, hudba, jóga, bylinné kapky do očí, terapie s pomocí směsi tabáku a bylin, speciální dýchání, tanec, hra na misky a zvuky gongu, pocit zvnitřnění i společné, Jarosławem vedené hovory, pocit sounáležitosti s lidmi i přírodou a matkou zemí, to vše dohromady že mělo léčivý a očistný účinek, kvůli němuž lidé za Jarosławem jezdili z Polska, Dánska či Německa.

Jarosław trvá na tom, že ayahuascu obsahující zakázaný halucinogen N,N-dimethyltriptamin (DMT), který se v nápoji objevuje v kombinaci s další bylinou, nejčastěji čakrunou, pil na obřadech pouze on, moderátor obřadu. Účastníci že dostávali pouze výtažek z liány, který vyvolává zvracení – běžný a kýžený projev očisty na šamanských sezeních. I když u soudu svědčili odborníci o tom, že „otevření mysli, změněný stav vědomí a prohloubený emoční zážitek“ se skutečně za dobře vedené hudby, zvuků, dýchání a atmosféry mohou dostavit i bez DMT, soud tvrzení neuvěřil a vzal za jisté, že manželé z Heřmanic roky podávali psychedelikum i ostatním zájemcům. Závěr vyvodil z faktu, že celníci v Americe a Německu zadrželi tři balíky adresované do Heřmanic, jejichž obsahem byla hustá hmota ayahuasca obsahující zakázanou látku. Soud neuvěřil, že tři balíky si Jarosław objednával postupně, protože první a druhý nedorazil, a že šlo o nápoj pouze pro něj.

„V jedné rovině cítím velkou nespravedlnost. My jsme s drogami a závislostí bojovali, nikoli je vytvářeli,“ říká do telefonu. „V druhé se učím být vděčný za tento duchovní proces prožívání. Vedu tu hovory s vězeňským kaplanem, psychicky mi velmi pomáhá.“

Jarosław Kordys prošel v posledním desetiletí cestou, kterou se vydává spousta lidí hledajících smysl svého života. Opustil v Polsku dobrou práci v bankovnictví, v níž už postoupil na vedoucí místo, a odjel. „Žil jsem v podstatě luxusní život, ale necítil jsem se dobře,“ popisuje v telefonu, proč se vydal hledat smysl bytí. Vzal to přes pobyt v klášteře v Nepálu, osamělé meditace v jeskyni, zkoumal a přijímal buddhismus, jel do Izraele a Jeruzaléma, kde chtěl, jak říká, „prožít cestu Krista“, a ty pravé duchovní hodnoty pak objevil v Peru. „Lásku, soucit, prohloubené zdraví, to vše jsem našel v pralese,“ říká a vypráví, že chtěl tu pomoc odvěkých schopností šamanů, která jej občerstvila, dala jeho životu smysl a prohloubila jeho vědomí a emoce, „přivézt i lidem do Evropy, otevřít jim srdce“. Prošel šamanským učením, udělal si pak svou vlastní dramaturgii obřadů, tu vypiloval, prodal byt v Polsku a s Piotrem a Karolinou koupil dům v Heřmanicích. Do Česka jej přivedl kromě pěkné krajiny i fakt, že v Polsku na rozdíl od Česka je zakázaná i ayahuasca bez DMT, kterou, jak tvrdí, podával lidem na workshopech.

Vzpomíná, jak přemýšleli, že budou stavět lidem v Africe studně, jak byl konečně šťastný a naplněný. „Viděl jsem v tom něco krásného,“ říká Jarosław v telefonu. S Karolinou pěstovali vlastní brambory a zeleninu, časem chtěli být závislí jen sami na svých výpěstcích, plánovali u postupně opravovaného domu v Heřmanicích sluneční panely, vzpomínají teď v kuchyni každý na jiném konci telefonu, jak sklízeli spoustu děkovných reakcí od lidí, kteří prošli jejich léčbou. U soudu skutečně svědčili lidé o tom, že se u Jarosława zbavili úzkostí a depresí i škodlivých návyků.

„Stejně pořád věřím, že mě někdo pochopí, že uvidí, že je pravda, co říkáme,“ doufá Jarosław, „že o žádné peníze nikdy nešlo.“ A pak se mu zlomí hlas: „O sebe strach nemám, ale Karolina… kdyby se sem měla vrátit… to ne,“ odmlčí se. „Bylo nám tak dobře. Mysleli jsme, že bychom měli děti.“

Žádný gang

Za Jarosława i Karolinu se za posledních 16 měsíců zkoušela u soudu zaručit spousta lidí, šlo o to, aby mohli čekat na rozsudek na svobodě. Farář a vězeňský kaplan Petr Okapal to udělal poprvé v životě, jak potvrzuje v telefonu, ještě nikdy ho příběh vězněného nepřesvědčil tak dokonale o tom, že má před sebou čistého člověka. Svědectví ve prospěch manželů poslal soudu i vězeňský psycholog, dopis s podporou zaslala i starostka obce Heřmanice, zvedla se vlna podpory od lidí, kteří se ayahuascou a šamanskými obřady zabývají, kteří manžele znají, veřejné prohlášení napsal i vládou čerstvě jmenovaný národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. „Psychedelika nejsou drogou dealerů a gangů, nejsou spojena s kriminogenními riziky nebo riziky závislosti jako alkohol či heroin,“ napsal v reakci na rozsudek Vobořil a dodal, že v Česku jsou „ukládány extrémně přísné tresty za skutky, které jsou často bagatelní“, a že je třeba změnit legislativu.

Karolina už se musí oblékat, čeká ji pravidelná terapie u psychiatra v Českém Těšíně, kam si jezdí pro podporu a pro antidepresiva. Než odjede, vezme do ruky kytaru a zpívá v kuchyni píseň, kterou sama složila: španělská slova – písně skládala s manželem v mnoha jazycích – mluví o vodě, přírodě a energii, kterou v sobě voda má pro člověka a vše živé, a posluchač náhle lépe chápe zprávu z místního tisku o tom, že Karolinin zpěv ve vazbě dojal a rozplakal i dozorkyně.

Komu uškodili

V obci Heřmanice žili manželé bokem dění: nechodili na společné akce, vědělo se o nich, že mají rádi klid, že sem za ním přišli.

Od té doby, co ke Kordysovým v 5.55 ráno před 16 měsíci vpadlo ozbrojené komando, už si mnozí stihli něco o životě svých sousedů vygooglovat: našli na YouTube stránky s jejich duchovní hudbou, viděli videa, kde Jarosław hraje v houpací síti na kytaru v indiánské čelence a Karolina zpívá s ním, dozvěděli se, že svou hudbu vydávali a prodávali na CD spolu s čepicemi, obleky nebo korálky indiánů zasílanými z Peru.

O tom, že manželé vedli šamanské obřady, se lidé dočetli ve zprávách, i o tom, že je až na pár výjimek nedělali v Heřmanicích. Pro obřady, kterým říkali workshopy, najímali z příspěvků účastníků rekreační objekty, penziony v přírodě, vždy od čtvrtka do neděle, koupili zdravé potraviny, zajistili kuchaře i cvičitele jógy.

Co je tu lidem záhadou, je zisk, pro který to všechno měli podle státního zástupce dělat: „Na domě jim pomáhali kamarádi a rodina, všechno si dělali sami, šlo to pomalu, ale pracovali denně. Auto má Karolina na leasing, žili skromně,“ popisuje nejbližší sousedka Blanka Válková. Její manžel opakuje, co řekl už soudu: že Jarek nesnášel alkohol, cigarety, drogy, že ten obraz, který teď o něm vzniká jako o drogovém obchodníkovi, je úplný nesmysl. „Oni chtěli všechno přírodní, byli skromní, opravovali postupně, kde by tak asi vzali nějaké miliony, o nichž se mluvilo u soudu,“ říká František Válek. Když Jarosława a Karolinu zatkli, požádala ho policie, ať na opuštěný dům dohlédne, podepsal k tomu písemný závazek. „Bylo to na 14 dní, chodil jsem se starat o psy, udržovat topení, aby jim to nevymrzlo, a to by nás vůbec nenapadlo, jak se těch 14 dní protáhne. Psy si pak odvezli rodiče do Polska,“ vzpomíná.

Jak o tom všem měli Válkovi už dlouho možnost přemýšlet a zjistit si, co jsou šamani a co ayahuasca, došli k závěru, že jejich oblíbení sousedé si zkrátka „čistili mysl“ a že nic není vzdálenější drogovým dealerům než obyvatelé vedlejšího domu. „Já jsem v životě nepotkal ani marjánku, já jsem vyrostl na pivě, ale co jsem si o tom zjistil, myslím, že je to celé píár akce policie, že je to strašně nafouknuté,“ říká pan Válek.

Manželé vědí, že byly doby, kdy si Kordysovi půjčovali od rodičů na uhlí, i to, že ani policie na jejich účtech, ani v domě žádné miliony, jimiž se měli obohatit na seancích a „prodeji drogy“, nenašla. „A to si je státní zástupce dovolil přirovnat ke Cosa nostře a k Hitlerovi,“ kroutí hlavou pan Válek. „Řekl bych, že vraždící italská mafie vypadala jinak než tihle dva, kteří se snažili žít v souladu s přírodou, zachraňovali zatoulaná zvířata, čistili mysl a hráli na kytaru.“

Velkým tématem v obýváku u Válkových je také hledání odpovědi na otázku, komu že to vlastně soused Jarda a jeho žena uškodili: u soudu zaznívala jen svědectví o pomoci. „Komu to tedy ublížilo? Asi nikomu, zdá se. A přesto takováhle monstrózní akce a roky ve vězení, to člověk nemůže pochopit,“ kroutí hlavou paní Válková.

Starostka Vendula Jarošová ve své pracovně mluví o lidech z domku na konci Heřmanic jako „o moc hodných“. „Hráli nám na vítání občánků a Dni matek, nabídli se, honorář odmítli,“ říká. „Slušní, ekologicky myslící lidé, kteří tu chtěli sázet stromy. V celé té věci, za niž dostali tak tvrdé tresty, šlo přece o dospělé lidi, kteří se dobrovolně sešli k něčemu, co považovali za přínosné. Společenská nebezpečnost – nulová. Je to celé obrovská lidská tragédie.“

Starostka vzpomíná, že jediné trochu náročné chvíle s Karolinou Kordys prožila, když se konal hon. Střelba přiváděla Karolinu k zoufalství. „Špatně nesli, že žijí v honitbě. Volávala mi, byla na pokraji pláče, naléhala, ať to jako starostka zastavím, že tady umírají zvířata, a to že mi přece nemůže být jedno,“ říká Vendula Jarošová. „Velmi špatně se mi jí to vysvětlovalo. Sama jsem z myslivecké rodiny, to uvažování Jarka a Karoliny je úplně jiné, chtěli chránit vše živé.“

I starostka si klade otázku, kdo je tu vlastně poškozen, kde jsou ty miliony za drogy, o nichž se mluvilo u soudu – byly vypočteny odhadem –, a proč všechno to dění postrádá logiku, kterou by mohl přijmout i běžný pozorovatel. Když se snažila pomoci jim starostenským přípisem z vazby, zpochybnil státní zástupce její důvěryhodnost – napsal do vyjádření v souvislosti s ní sousloví „důvěryhodná osoba“ do uvozovek a Heřmanice označil za obec, kterou proteklo víc drog než peruánskými vesnicemi. „Není vůbec k pochopení, co to celé znamená,“ říká starostka.

Kdo je odborník

Manželů Kordysových se po vynesení trestů zastaly i odborné organizace. I když Kordysovým soud neuvěřil, že látku DMT požíval v ayahuasce jen šaman Jarosław, podle odborníků je trest nesmyslný, i kdyby ji podali také jiným lidem. Za ayahuascou pořádají výpravy cestovní kanceláře a i v Česku se z ayahuascy stává něco jako módní záležitost – jednorázově, pro lidi, kteří chtějí zažít pocit nové dimenze. U soudu padala odborná svědectví, že látka DMT není návyková, že závislost na ni vzniknout nemůže. Ohradila se Česká psychedelická společnost a výzvy po změně zákonů začaly padat nejen od národního protidrogového koordinátora, ale také od politiků. „Ti dva Poláci dostali ve skutečnosti mnohem větší tresty, než by odpovídalo třeba znásilnění. Je to absurdní a bavíme se o zákonech, které předepisují tresty na základě zastaralých poznatků,“ uvedl k tomu europoslanec Mikuláš Peksa (Piráti).

Státní zástupce Michal Togner nechce v telefonu sdělit, zda se bude proti rozsudku odvolávat, když soud vyměřil nižší tresty, než jeho žaloba navrhovala. „To bych si nechal pro sebe, to se musí nejdřív dozvědět oni a ještě jsem neviděl rozsudek,“ říká. Otázky, zda se podle něj opravdu u případu z Heřmanic jedná o drogové doupě a jestli sám osobně nevidí rozdíl mezi těžkými, tvrdými drogami pouštěnými do oběhu a ayahuascou na šamanském rituálu, ho trochu nadzvednou. „Až vás přejede auto, tak vám bude úplně jedno, jestli se řidič předtím zhulil nebo sjel pervitinem nebo něčím jiným. A jaký je rozdíl mezi tím, jestli u podávání drogy tlučete do bubínku, nebo ji předáte někomu u nádraží? Vždyť DMT je proboha návyková látka,“ namítá. No ale to právě není, svědčí o tom odborná komunita a spousta výzkumů, jen v zákonech DMT figuruje skutečně ve stejné kolonce jako třeba heroin. A svědčil o tom odborník u soudu. Žalobce však tuhle argumentaci odmítá. „I soud řekl, že my tu nejsme od toho, abychom přezkoumávali, zda jsou zákony v pořádku. Zákony jsou zákony a jsme povinni je respektovat. Já jsem státní zástupce, mám daný zákon a tím to pro mě končí. Pro mě jsou to drogoví dealeři,“ říká žalobce Togner.

Že by se vyjádřil o obžalovaných manželích jako o Cosa nostře nebo jako o lidech, kteří jsou dobrotiví jako ten, kdo přepadne lidi a vyřízne jim ledviny, aby je dal někomu jinému, si nevybavuje, v soudních záznamech zaslaných redakci rodinou obžalovaných ale přesně tohle stojí: „Obviněnými poskytovaná ‚pomoc‘ je podobná charitativním příspěvkům opatřovaným loupežným přepadáváním chodců v nočních ulicích či vyřezáváním ledvin ze zdravých lidí bez jejich souhlasu za účelem darování těchto ledvin potřebným.“ Hitlera si vybavuje. „A za tím si stojím,“ říká. Přirovnání jej napadlo jako odpověď na svědectví o životě obžalovaných a jejich lásce ke zvířatům, která Kordysovi finančně podporovali v útulcích. „I Hitler měl rád pejsky,“ opáčil na to před soudem a teď do telefonu to považuje za adekvátní: „To, že má někdo rád pejsky, nevylučuje, že je drogový dealer,“ říká. „A pokud jde o tu odbornost, ukažte mi jednoho odborníka, který se ayahuascou zabývá opravdu seriózně.“

Najít takového člověka však není v Česku ani ve světě nijak složité. Jedním z velmi uznávaných odborníků na ayahuascu, její účinky a škodlivost, je psychiatr Jiří Horáček z Národního ústavu duševního zdraví, přednosta kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Ayahuasca je látka považovaná za poměrně neškodnou, závislost nevyvolává. Teď má obrovskou popularitu, lidé jezdí do Amazonie, aby to vyzkoušeli,“ vysvětluje profesor Horáček. „Existuje kolem ní i církev, která je v některých státech registrovaná. Zároveň ta účinná látka DMT je považována za poměrně nadějnou látku v celé řadě onemocnění, například deprese.“

To, že je právní status DMT stejný, jako by se jednalo o heroin, je známý fakt. „Ale faktický status této látky je úplně odlišný a to ví odborná komunita na celém světě velmi dobře. Jsou dokonce země, kde se pracuje na kompletní dekriminalizaci, existují o tom hromady odborné literatury,“ říká psychiatr a vysvětluje, že po celém světě se vzdouvá odborná snaha, aby ayahuasca zmizela z kolonky nebezpečných látek. „Teď byla publikována strašně důležitá studie, která ukazuje silný antidepresivní potenciál, a i my tu látku u nás v ústavu studujeme,“ dodává Horáček. „Bylo by, myslím, správné, aby soud vzal tohle všechno v potaz.“

V Heřmanicích mezitím Karolina Kordys čeká na další den a telefonát od svého manžela a pak na další vyčerpávající noc. Vzpomíná, jak se cítila dobře, když mohla spolu se svým mužem „pomáhat lidem“, jak jí volali i po nocích, když měli nějaké potíže, aby si promluvili, jak ji práce s odstraňováním potíží lidí naplňovala. Začala kvůli tomu studovat i psychologii v Katovicích – soud jí k tomu udělil výjimku, že i teď, v době propuštění z vazby, smí do školy dojíždět.

Po vesnici se sice dávno vyvrátily fámy, že ti milí manželé v domku na kraji „vařili perník“ nebo „prodávali heroin“, které se po jejich zatčení šířily prostorem. Nejistota však v řadě lidí zůstala. „Může to být celé všelijak, moc jsem to nezkoumala,“ říká mladá žena u školy na procházce s pejskem. „Ale podle mě musí být stejně hodně nebezpeční. Osm a půl roku, to se přece nedává jen tak.“.