Milost pro čarodějnice

Na konci listopadu roku 1617 se lodní kapitán John Dein chystal vyplout ze skotského městečka Irvine ke břehům Francie. V přístavu ho kromě nervozity před plavbou čekalo jedno nepříjemné setkání v podobě švagrové, s níž neměl úplně nejlepší vztahy. Margaret Barclay mu nemohla odpustit, že ji v témže roce obvinil z krádeže, kterou se sice u soudu nepodařilo prokázat, na manželce místního obchodníka přesto ulpěl stín podezření. Když tedy švagra potkala v přístavu, podle svědků poklekla na zem a nahlas prosila Boha, aby Deinovu loď potopil a jeho tělo nechal na mořském dně sežrat kraby. Dein nastoupil na palubu, odplul – a jeho loď u mysu Cornwall ztroskotala. John Dein utonul, stejně jako další čtyři členové posádky. Když se přeživší námořníci o pár měsíců později vrátili zpátky do městečka Irvine, nepochybovali, kdo potopení lodi způsobil. Barclay byla uvězněna a místním soudem obviněna z čarodějnictví. Po několikadenním výslechu, jehož součástí bylo mučení, se přiznala ke spolčení s ďáblem a svým vyšetřovatelům prozradila jména údajných tří kompliců, mezi nimiž byla i její vlastní dcera. Své přiznání se poté pokusila vzít zpět, po dalším mučení se však znovu doznala a 2. června roku 1618 byla uznána vinnou a upálena na hranici. Její údajný spoluviník spáchal sebevraždu ve vězení, dcera zahynula při pokusu o útěk a další domnělá spolupracovnice skončila na popravišti. Margaret Barclay byla jednou z více než 2500 lidí, v drtivé většině žen, kteří byli v 16.–18. století ve…