Jste feministé a proč? (Na tuto otázku se nedávno politiků ptal magazín Refresher.)

Vybraní kandidáti na prezidenta odpovídají každý týden na jinou otázku. Jako respondenty jsme oslovili ty, kteří mají podle preferencí reálnou šanci ve volbách uspět. Jsou zde řazeni podle abecedy. 

Andrej Babiš byl osloven, ale rozhodl se ankety nezúčastnit.

Pavel Fischer

Ano. Volební právo pro ženy nespadlo z nebe, první republika navazovala na zápas o práva žen, který jde do 19. století a má dlouhou tradici v našich zemích.

Velkým českým feministou byl prezident Masaryk. Můžu připomenout aktivity Vojty Náprstka, který usiloval o zrovnoprávnění žen. Hnutí za práva žen se u nás prosazuje ale už dříve. M. D. Rettigová byla organizátorkou akcí pro ženy a dívky, pro něž psala i různé příručky. Karolina Světlá nebo Eliška Krásnohorská se zasloužily o založení iniciativ pro emancipaci žen v českých zemích, jako byl Americký klub dam nebo Ženský výrobní spolek a první dívčí gymnázium Minerva (1890). V roce 1905 za předsednictví Františky Plamínkové byl založen Výbor pro volební právo žen, který ho úspěšně prosadil v naší zemi.

S TGM souhlasím, že „není otázky ženské, je jen otázka lidská“. Jde tedy především lidská práva. Je důležité usilovat o to, aby si lidé skutečně byli rovni. Například proto jsem navrhl v senátním výboru podpořit boj žen v Íránu.

A co pro mě znamená zastávat práva žen dnes? Prosazovat větší rovnost mezi muži a ženami nebo zlepšení podmínek v naší společnosti. Rozvíjet aktivní rodičovství, aby se do péče o rodinu mohli zapojit oba rodiče. Jsem zastáncem vyrovnání finančního ohodnocení žen a mužů, podle dat Eurostatu jsme pod evropským průměrem, protože české ženy v průměru dostávají o 16,4 procenta méně než muži, tedy o tři procenta méně než v EU. Jsme v EU tak na 16. místě, a to musíme změnit. Nakonec mi nejsou lhostejné projevy diskriminace na základě pohlaví nebo vysloveně sexismu. Zde se jedná o kulturní nebo společenskou otázku a tady vím, že musím jít příkladem. A to bez ohledu na to, zda budu zvolen prezidentem, nebo ne.

Marek Hilšer

Hlásím se k feminismu jako k úsilí o rovnoprávnost žen a mužů.

Nutná je celková změna přístupu. Dokud budou v politice a managementu rozhodovat většinou muži, o které je doma „postaráno“ a i v práci mají „servis“, nic se nezmění. S mou ženou se o domácí povinnosti a péči o děti dělíme, já jsem ji podporoval jak v dodatečném studiu, tak nyní v návratu do náročného zaměstnání po mateřské dovolené.

Jsem zastáncem rovného zastoupení žen v politice a ve vrcholných rozhodovacích funkcích. Tím se řídím při každé příležitosti, když se podílím na personálním rozhodnutí. Nejde o uplatnění kvót, ale o to, aby byly na výběr kvalitní osobnosti, muži i ženy, a vybíralo se férově a transparentně. Nedávno jsem do uvolněné funkce zástupkyně veřejného ochránce práv navrhoval ženu.

Nedostatečná pozornost se věnuje genderově motivovanému, respektive sexualizovanému násilí. Proto podporuji úpravu pojmu znásilnění v trestním zákoníku a upozorňuji na potřebu ratifikace Istanbulské úmluvy.

Nesouhlasím s nerovností v odměňování, kterou navíc nelze vysvětlit jen tím, že ženy pracují v hůře placených odvětvích a nezastávají řídicí funkce. Možnosti žen se uplatnit a budovat kariéru jsou horší a ovlivňují je například i faktory jako dostupnost částečných úvazků nebo služeb denní péče o děti.

Washingtonská deklarace z roku 1918, kterou koncipoval budoucí prezident Masaryk a která vyhlašuje nezávislý stát Čechů a Slováků, obsahovala slib, že ženy budou rovny mužům politicky, sociálně a kulturně. Je načase tomuto sto let starému závazku konečně dostát.

Danuše Nerudová

Není normální, že jsou konference, na kterých mluví jen muži. Není normální, že v historii českého soudnictví není žádná předsedkyně Ústavního soudu. Není normální, že jsme – jako jedna z posledních zemí v Evropě – nikdy neměli premiérku ani prezidentku. Řídicí funkce jsou symboly toho, že naše země má v šancích pro ženy hodně co dohánět. Chybí nabídka zkrácených úvazků, možnost práce z domova a dostatek školek. Ženy jsou stavěny před volbu mezi prací a rodinou a za stejnou práci dostávají nižší odměnu než muži. Tratíme na tom my všichni – kolektiv, který zahrnuje ženy i muže, produkuje daleko kreativnější věci. Je často inovativnější a empatičtější, dokáže řešit širší škálu problémů, protože na ně nahlíží z různých perspektiv. Za rovnými šancemi si stojím, a tedy jsem feministka.

Rovné příležitosti jsou mé celoživotní téma. Ve funkci rektorky na Mendelově univerzitě jsem vždy usilovala o narovnání příležitostí pro ženy a muže v náročném akademickém prostředí. Získali jsme díky tomu jako první česká univerzita cenu HR Award za rovné příležitosti, a především se podařilo nastavit trvalý směr změny.

Velkou zkušenost získávám i díky kandidatuře v závodě, ve kterém se v naší zemi léta utkávají hlavně muži. Často čelím otázkám na své šaty, vlasy a rodinu. Zpochybňují se mé znalosti i láska k dětem. Urážky však nesmějí člověka zastavit. Jsem však přesvědčená, že stropy je třeba rozbíjet, a chci ukázat, že pokud zapojíme ženy, bude celá naše společnost bohatší.

Petr Pavel

Záleží na tom, jak definujete feminismus. Rozhodně podporuji rovnost mužů a žen, a to jak před právem, tak z pohledu příležitostí a odměňování. Uvědomuji si, že Česko patří v Evropské unii k zemím s jedním z největších rozdílů ve mzdách mezi muži a ženami, na tento problém chci upozorňovat a pomoci hledat jeho řešení. Vnímám také, že je potřeba zdůrazňovat nepřijatelnost násilí na ženách a zlepšovat cesty, jak pomáhat obětem. Jestliže takový postoj lze označit za feminismus, pak tedy ano.

Josef Středula

Rovnost a rovné příležitosti pro všechny považuji za nesmírně důležité a jsem zásadně proti jakémukoli rozdělování lidí, tedy i na základě pohlaví. Je to pro mě otázka každodenního osobního přístupu a jednání jako muže, což by mé okolí jistě potvrdilo, aktivně ale proti nerovnosti bojuji i jako zástupce zaměstnanců.

Že navzdory dlouhodobé snaze o jejich odstranění stále přetrvávají nerovnosti mezi muži a ženami v řadě oblastí, o tom není sporu. Například rozdíl v odměňování je stále značný, neboť za každou odpracovanou hodinu ženy vydělávají v průměru prokazatelně méně než muži, stejně tak důchody mají ženy v průměru nižší, obecně ženy pracují v odvětvích s hůře placenou prací. Zároveň přitom tvoří menšinu členů představenstev společností, ačkoli představují téměř polovinu všech zaměstnanců.

Dnes se slovo feminismus často skloňuje s pejorativním nádechem. Jsem ve shodě s prvním prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, který se klonil k feminismu a zdůrazňoval, že ženská práva jsou součástí práv lidských. A jak bychom mohli hovořit o dosažené rovnosti v lidských právech, když přetrvávají negativní trendy v ekonomickém postavení žen, zejména pokud jde o přístup na pracovní trh, nerovné odměňování či nárůst prekérních forem práce?

Rovnovážné slaďování profesního, rodinného a soukromého života je neoddělitelně propojené s touto problematikou. Nerovnost se projevuje nejen v ekonomických otázkách, ale také třeba v podobě domácího a sexuálního násilí, což často mívá souvislost.

K tomu se jako člověk i zástupce zaměstnanců snažím přistupovat aktivně, a stejně tak to budu mít i jako prezident.

Pokud toto splňuje definici feministy, pak jím jsem.