Nekončící zápas o historickou Prahu

V pohledu na architektonický a urbanistický vývoj našeho hlavního města je těžké se shodnout. Pro někoho je příliš pomalý, pro jiného naopak rychlý, pro jednoho moc konzervativní, pro dalšího moc radikální. O jedné věci ale není pochyb: v debatách o uplynulém, současném i budoucím směřování Prahy se vyplatí naslouchat hlasu Richarda Biegela. Historik umění, vysokoškolský pedagog, ředitel Ústavu pro dějiny umění a šéf Klubu Za starou Prahu ví o svém rodném městě tolik, že by o něm mohl psát knihy. A čerstvě také jednu napsal. Jmenuje se Město v bouři a tento monumentální špalek je přes obrovskou konkurenci pragensií jednou z nejlepších publikací, jaká kdy vůbec o hlavním městě vyšla.

Od bourání k rezervaci

Pro Biegela muselo být ohromně těžké zvolit, kde začít a kde skončit. Praha byla odjakživa proměnlivým organismem, na který nepůsobili jen architekti a urbanisté, ale zejména společenské události, pod jejichž vlivem v něm neustále docházelo k „zápasu o historické město“. Památkář Biegel toto slovní spojení v knize používá často – a není divu, protože v Evropě najdeme málo velkoměst, která by si přes veškeré (ať úspěšné či neúspěšné) pokusy o modernizaci víceméně uchovala originální podobu historického jádra. Právě tento souboj mezi pokrokem a tradicí je tématem Biegelovy práce a jemu odpovídá i časové vymezení publikace.

Na jedné straně ho tvoří třicátá léta 19. století. Doba, kdy se vedení Prahy rozhodlo vystoupit z hranic vymezených už během…