Hranice mezi padouchem a hrdinou je často rozmazaná. Jako třeba v příběhu muže, kterého v Česku málokdo zná, pro Američany je nicméně dost důležitý na to, aby si jeho portrétem zkrášlili poštovní známku. Tedy v dobách, kdy se ještě známky používaly, samozřejmě – ta s tváří Vilhjalmura Stefanssona vyšla v roce 1986.
Stefansson byl polárník, etnograf a tak trochu pošuk. Nebo spíše hodně, což je možná předpoklad, bez kterého se toulky na vlastní pěst Arktidou úplně neobejdou. Miloval led a mráz a věřil, že člověk dokáže i v tak nehostinných končinách přežít bez velkých příprav, pouze s tím málem, co zamrzlá krajina (ne)nabízí. Což v praxi znamenalo plně masitou stravu, Stefansson na ní údajně jednou vydržel čtyři roky. Proto si o něm ale nevyprávíme.
Polárník, jehož rodina původně pocházela z Islandu, se proslavil různými etnografickými výzkumy a drobnějšími objevy, na kontě má nicméně také pár docela slušných průšvihů. Hojně spolupracoval s domorodci z Arktidy, a nejspíše proto také přeceňoval možnosti bílých mužů původem z jižnějších zeměpisných šířek. Na své výpravy se připravoval dost laxně, a to někdy končilo tragicky. Nejznámější je příběh lodi Karluk, jež pár dní po vyplutí zamrzla i s posádkou v severních mořích a začala v kusu ledu driftovat dále k severu. Stefansson se tehdy zachoval poněkud nesentimentálně, s několika nejlepšími muži a psy vyrazil údajně na lov a již se na loď nikdy nevrátil. Zda záměrně, či shodou okolností, zůstává sporné. Dobrá polovina…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
