Až přiletí raketa, ať je na co se koukat

Alexej Jašenko je připraven, což znamená, že svoji letní chatu ve vesnici kousek za Oděsou vybavil vším, co může vydávat teplo. Má tu elektrická i plynová kamna a taky kamna na dřevo a hromadu špalíků. „I když Rusové rozstřílejí celou naši energetickou síť, nezmrznu. Kdyby v Oděse nešel dlouhodobě proud a nefungovalo topení, jedu na chatu,“ říká Jašenko ve své oděské kanceláři v domě přilepeném na  kostele.

Umět vzít věci do svých rukou je dovednost, kterou letos u sebe tento sedmačtyřicetiletý oděský rodák opakovaně trénoval. Po začátku ruského útoku na Ukrajinu odvezl svoji rodinu do většího bezpečí Evropy, vedle domácí pálenky se naučil dělat pro mlsný jazyk marmeládu, ve své firmě, jež pomáhá s vývozem obilí přes Černé moře, teď zastane práci za několik dalších kolegů, o které díky válce přišel. Neměl na jejich výplaty a někdo také odešel dobrovolně bojovat. „Já nešel, mám tu staré rodiče, potřebuji se o ně starat. Taky tu mám firmu, chci ji udržet v chodu. Ať ale přijde cokoli, jsem na to připraven,“ říká Jašenko. Podobně jako on berou nyní na Ukrajině věci do svých rukou miliony dalších lidí, kteří po opakujících se ruských útocích na tamní energetickou síť přicházejí o světlo, teplo a vodu a hledají ten nejpřijatelnější způsob, jak existovat alespoň trochu normálně dál, když je kolem válka.

Rozpustit sníh a umýt se

Obyvatele jakékoli evropské země, která nemá příliš velké problémy, překvapí, jak nesnadné je pohybovat se po velkoměstě bez elektřiny.…