Účastníci probíhajícího klimatického summitu v egyptském Šarm aš-Šajchu někdy zažívají pozoruhodné historky. Třeba tu o prasklé trubce k záchodům, kvůli níž ulicí v konferenčním centru začala jednoho večera téci mělká, asi dva metry široká říčka výkalů. „Proplazil se tudy snad gigantický fosilní hlemýžď?“ komentovali snímky nevábné stezky na sociálních sítích někteří z přítomných.
Hlemýžď je dobrou metaforou. Klimatické summity OSN probíhají každoročně od roku 1995, a i když pomohly omezit celosvětové emise, často se odvíjejí podle hesla „slibem nezarmoutíš“, což vede k hlubokým propastem mezi plány a realitou. Hlavním úkolem Šarm aš-Šajchu je hledat cestu k jejich překlenutí a k realizaci již dříve dohodnutých věcí – v situaci, kdy mnoho času nezbývá. Jak na úvod jednání varoval generální tajemník OSN António Guterres: „Jsme na dálnici ke klimatickému peklu s nohou stále na plynu.“
Půjčky místo darů
První propast mezi plány a realitou jako by už ani nikoho nevzrušovala: Loni se na summitu ve skotském Glasgow dohodlo, že se dobrovolné závazky jednotlivých zemí snižovat emise zpřísní během letošního roku tak, aby byly v souladu s udržením růstu globální teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia. Zpřísněné závazky však nabídla jen hrstka zemí, takže svět stále směřuje ke katastrofálnímu oteplení o 2,7 stupně. Původním termínem pro zpřísnění závazků byl přitom už rok 2020. V Egyptě se o tomto rozporu jedná, pozornost je však i kvůli tlaku hostitelské země…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
