Zas o trochu svázanější

Německo se v těchto měsících rychle – a poměrně úspěšně – zbavuje závislosti na ruském plynu. Angela Merkel sice, jak předminulý týden zopakovala, trvá na tom, že sázka na levnou energii z Ruska byla v dané době správná, její nástupce v čele opoziční křesťanské demokracie i vládní politici však ve zpětném pohledu mluví o selhání. Rozbíhá se veřejná debata o tom, co zkušenost s Ruskem znamená pro vztah k jiné současné diktatuře – k Číně, na níž německý, průmyslově exportní hospodářský model závisí snad ještě více než na Rusku.

Kapitáni německého průmyslu jako by ruskou zkušenost úplně vytěsnili a upevňují vazby k Číně, navzdory utužování tamní diktatury a rostoucímu napětí mezi Pekingem a Washingtonem. Šéf největší německé chemičky BASF minulý týden prohlásil, že kvůli vysokým cenám plynu trvale omezí byznys v Evropě a naopak zvyšuje výrobu v Číně. Další expanzi do Číny razí i koncern Siemens – říká tomu „projekt Marco Polo“. A pozadu nezůstal ani německý kancléř Olaf Scholz, který protlačil prodej části hamburského přístavu Číně.

Konkrétně měl Scholzův kabinet čas do konce října, aby zastavil prodej pětatřicetiprocentního podílu v jednom ze čtyř terminálů největšího německého přístavu čínské státní loďařské firmě Cosco. Několik ministerstev – hospodářství, zahraničí i financí – chtělo obchod zastavit. Úřad kancléře ale téma cíleně vytlačoval z jednacího řádu vlády. Nakonec došlo alespoň ke kompromisu, podle něhož bude smět Cosco, třetí největší lodní dopravce planety,…