Řízek pravicový a levicový

V jídle lze leckdy nalézt zcela netušené významy. Když těsně před první přímou volbou prezidenta v roce 2012 oslovil časopis Žena a kuchyně tehdejší kandidáty a kandidátky na hlavu státu, zda by se se čtenáři podělili o recept na své oblíbené jídlo, výsledek překvapil: receptury toho totiž nasvítily víc, než že ten má rád to a ta zas ono.

Některé pokrmy překypovaly ingrediencemi bez ladu a skladu, jiné postrádaly špetku fantazie. Jak říká gurmán a znalec dějin jídla Michal Jankovec, „gastronomie nemá složitou strukturu jako třeba hudba, ale elementární vztahy mezi harmonií, kontrastem a dominancí v ní také platí“. Například Vladimír Franz, nepřehlédnutelný svým tetováním, zaslal recept na řezy z lososa, kdy ingredience sestávaly od sardelové pasty přes kořenicí směs sambal, zázvor až po slaninu a další koření a pochutiny. Jana Bobošíková, euroskeptička proslulá kandidaturami do všemožných funkcí za nejbizarnější politické strany a uskupení, zaslala neevropský recept na kuře tandoori. Jiří Dienstbier ml., jeden z „normálnějších“ kandidátů, měl rád rokfórové kotlety, tedy recept, na kterém se nedá nic moc zkazit, zároveň ale hit tak konce osmdesátek. Jan Fischer doporučil hustou mrkvovou polévku, zpestřenou sherry, Táňa Fischerová nepřekvapila zdravými pohankovými palačinkami se špenátem a kozím sýrem. Přemysl Sobotka doporučil jídlo s názvem ptačí zob, klasickou školní jídelnu – hovězí, cibule, rajský protlak a nudle. Zuzana Roithová zaslala recept na candáta, kdy ale…